Životospráva by se dala označit jako soubor činností, které podporují sportovní výkon a prodlužují dobu sportovní kariéry.
Co je to životospráva?
Je to chování a přístup volejbalisty. Do životosprávy profesionálního volejbalisty zahrnujeme jídlo, pití, (kdy, kolik, jaké), regeneraci (protahování, bazén, sauna, masáže). Zvláštní druh životosprávy představují takzvané doplňky stravy. Obecně se uchytil pro tento segment termín „sypání“. Dále je třeba se zmínit také o takzvané duševní životosprávě neboť i ta je důležitá a je praktikována v životě profesionálních volejbalistů. Správná životospráva je investicí do vlastní budoucnosti.
Fyzická životospráva volejbalisty by se dala rozdělit do dvou částí a to na týdenní životosprávu a předzápasovou životosprávu. V týdenní životosprávě jde o dlouhodobý proces, ve kterém je prostor pro zásadní změny (např. hubnutí, přibírání). Jde o pravidelnost a vyváženost stravy, o regenerační praktiky (pravidelné využívání dostupných regeneračních praktik). V té předzápasové jde o správné připravení organismu na zápasovou zátěž.
Týdenní fyzická životospráva
1) Jídlo, pití (kdy, kolik, jaké)
Strava profesionálního sportovce by měla být pravidelná, rozmanitá a bez takzvaných prasáren (jako klasická česká jídla: guláš se šesti, svíčková, knedlo zelo vepřo, kynuté knedlíky). Převažovat by měli dobře stravitelná jídla, která napomáhají regeneraci a dodávají potřebné živiny pro regeneraci a růst. Do tréninku a do zápasu by měli jít volejbalisté ve fázi mírného trávení (katabolizmu), což znamená jíst tak dlouho před tréninkem, aby proces trávení byl téměř u konce v době začátku tréninku. Pitný režim je samozřejmostí. V něm jde o vhodnou skladbu tekutin (bacha na alkohol) a správné dávkování (tělo je schopno zpracovat během jedné hodiny pouze 0,3 litru tekutiny, zbytek je zátěž pro organizmus). Nevhodnými návyky jsou kouření a alkohol. Kouření je samozřejmě nežádoucí a z hlediska fyzického výkonu nepřijatelné, nicméně je to zlozvyk, který někteří hráči jednoduše mají. Používají ho jako psychickou berličku, někteří jako obranu proti nadváze. V české extralize kouří přibližně třetina hráčů a alkohol, to je kapitola sama pro sebe, možná pro další článek :-).
Dodržování výše zmíněných principů můžeme vidět u zkušenějších hráčů, mladší hráči si tyto pravidla teprve osvojují a postupem času přicházejí na to, co jim pitné a stravovací režimy mohou přinést. Kuřáků v profesionálním volejbale přibývá, jako přibývá kuřáků v široké veřejnosti, jednoduše je to trend a je jen na jednotlivci a trenérech, jak se k tomuto nešvaru postaví.
2) Regenerace (protahování, bazén, sauna, masáže, kryoregenerace)
Regenerace by měla být pro profesionálního volejbalistu další tréninkovou jednotkou, a to ve smyslu součásti přípravy na utkání. Není to jen okrajová záležitost, jak to vnímá mnoho profesionálních volejbalistů. Problémů s regenerací je několik. Například 2 den po regeneraci (hlavně po praktikách typu bazén, sauna, výřivka) je ovlivněn (zpomalen) senzorický a motorický systém, připadáte si nesví. Další problém s regenerací je ten, že ne každý snáší všechny regenerační praktiky: bazén, sauna, vířivé vany. Nicméně ve většině případů jde o předsudky a o zvyk, neboť možností je dnes mnoho a každý si určitě najde své regenerační nástroje, když chce! Protahování je dnes běžně zavedeným způsobem jak aktivace, tak regenerace a je pevnou součástí tréninkového procesu.
Regenerace je všeobecně vnímána jako vedlejší část tréninkového procesu a to napříč celým hráčským spektrem. Nelze to samozřejmě říci o všech. Myslím, že pravda je tato: Část zkušenějších hráčů si osvojila jistý druh regeneračních praktik s vědomím, že jsou na tyto praktiky zvyklí a nepotřebují nic jiného. Mladí hráči zase regenerační praktiky využívají nepravidelně, sporadicky s tím, že je nic netrápí a být fyzicky výkonný pro ně není problém (skáču dost, rychlý jsem dost, silný jsem dost). Málokdy přemýšlejí - můžu skákat víc, můžu být rychlejší, můžu být silnější a moje volejbalová kariéra se prodlouží. Pokud do oblasti regenerace nezasáhne sám trenér, málokdy hráči správně dbají na tuto část životosprávy a následkem jsou zranění a nevýkonnost. Nelze všechny hráče domestifikovat (házet do jednoho pytle). Trend v České republice, ale i v jiných volejbalových zemích, je zřejmý – „regenerace není to podstatné“.
3) Doplňky stravy
Doplňky jsou zvláštní formou životosprávného procesu. Jsou to převážně speciální (uměle vyrobené) přípravky, které doplňují stravu volejbalisty. Jsou pro regeneraci, aktivaci, hubnutí, přibírání, ochranu. Regenerační sypání – sacharidový nápoj (sachariďák), magnesium, bcca (aminokyseliny), ... Aktivační sypání – Creatin, guarana, kofeinové přípravky. Hubnutí – Karnitin. Přibírání – Proteinový nápoj, proteinové tyčinky, creatin. Ochrana – Bcca (ochrana svalové hmoty).
Doplňky stravy dnes mají své nepopiratelné místo v životě profesionálních volejbalistů. Kluby tyto doplňky stravy nezahrnují přímo do hmotné podpory hráčů (dresy, boty, pití, atd.), ale často vyjednají pro hráče, na základě sponzorských smluv, lepší ceny pro své svěřence. Toto „sypání“ je individuální činností každého hráče. Spadá do působnosti maséra, nebo trenéra na fyzičku, který dává doporučení (nikdy nenařizuje). Vše se samozřejmě děje v rámci dopingových pravidel, která jsou ve volejbale porušována jen sporadicky. Tyto doplňky stravy jsou vhodné pro nabírání svalové hmoty (u rachitičtěji založených volejbalistů), pro odbourávání tuků (karnitin), pro regeneraci (sacharidový nápoj), pro ochranu svalového aparátu (Aminokyseliny Bcaa), pro ochranu kloubů (kloubní výživy).
V druhém díle se zaměříme na zápasovou životosprávu a psychickou životosprávu.
