Vytvořit účet

*

*

*

*

*

*

Zapoměli jste heslo?

*

Volejbalistka Košická: V Olomouci jsem doma. A už nemusím nosit pití

olomouc kosicka
ROZHOVOR - Obrovská volejbalová konkurence ji z Prostějova „vyhnala“ v zimě 2012 do Šternberka. O pár měsíců později se už stěhovala do hanácké metropole, ovšem asi nečekala, že se stane současnou nejvěrnější hráčkou klubu VK UP Olomouc.


„V kuse tu nikdo déle není. Dohromady je sice delší dobu Olomoučankou Monika Dedíková, ale ta měla přestávku v Přerově,“ říká ke svému více než pětiletému olomouckému působení sedmadvacetiletá Košická.

Vůbec vás nelákalo během pěti let jít někam jinam?
Přišla jsem sem z Prostějova s tím, že je to na rok. Jenže jsem potkala přítele, začala jsem studovat, takže se plány totálně změnily. Nakonec jsem si tady tak zvykla, že jsem netoužila jít někam ven. Jsem takový rodinný typ, takže jsem tu zkrátka zůstala.

Netáhlo vás to třeba ani zpět do Prostějova? Přece jen je to poslední roky taková záruka extraligového titulu…
Když jsem tam šla jako nevyhraná mladá hráčka z Frýdku-Místku, tak to bylo v éře jejich největší slávy. Jen jsem tam tehdy zahřívala lavičku, což mi samozřejmě moc nedalo. Měla jsem tam smlouvu na 3 roky, ale po 2 letech jsem se tehdy domluvila s trenérem Čadou, aby mě pustil někam, kde budu moct hrát. Tak jsem šla do Šternberka, abych jim pomohla se zachránit. Teď už by angažmá v Prostějově možná bylo trochu jiné. Tady v Olomouci hraju v drtivé většině případů v základní sestavě…

Nezanevřela jste tak trochu na Prostějov tím, že jste si tam moc v době angažmá nezahrála?
Ne, takhle to určitě neberu. Od holek, které tam byly, jsem se toho naučila hodně. Jednalo se totiž o reprezentantky Německa, Izraele nebo Ruska. Navíc jsme velmi často cestovaly v rámci Champions league, kterou bych si jinak neměla šanci zahrát.

Stala se z vás za těch pět let v Olomouci taková lídryně, která by například zaučovala nové hráčky?
Pořád asi nemám takové postavení na to, abych jim mohla radit, protože je tu pořád dostatek hráček, které jsou starší než já. Ale asi už je těch pět let znát, protože nemusím například nosit kůly nebo pití (úsměv). To tehdy v Prostějově bylo na mně.

Nemrzí vás z dlouhodobějšího hlediska předvídatelnost soutěže? Protože jasným favoritem je Prostějov, kterému sekundujete jen vy s Ostravou…
Sezóna je tak dlouhá, že člověk nad tím ani nějak neuvažuje. A pak v play-off je to úplně o něčem jiném, protože tam se může stát cokoliv. Jako příklad můžu uvést to, že loni v souboji o třetí místo porazilo Brno Ostravu. To nikdo nečekal. Navíc teď přišel Liberec, který podle mě soutěž hodně oživil a jednotlivé celky to proti nim rozhodně nemají jednoduché.

Berete tedy zařazení Liberce jako dobrý krok k zatraktivnění extraligy? Protože při uzavřeném systému ligy jste jezdily pořád na stejných osm míst, tak potom je asi opravdu příjemná novinka, ne?
Co se týká cestování, tak jsme zvyklé především spíše na krátké a pohodlné. Na sever Čech je to celkem úmorná cesta, která vede přes všemožné vesničky (úsměv). Navíc je to nepříjemný soupeř, který má skvěle poskládaný tým. Holkám se relativně daří. My jsme s nimi sehrály celkem těžké zápasy, které jsme naštěstí zatím zvládly. Přítomnost takového týmu je jen ku prospěchu. Myslím si, že mají na to bojovat o titul.

Liberec je jeden z mála soupeřů, co zřejmě budou zlobit. Ale co zápasy například proti Přerovu nebo Fénixu Brno? Tam asi atraktivita není moc velká, protože se tak nějak automaticky počítá, že je porazíte, ne?
Samozřejmě, že například proti Ostravě už se člověk musí soustředit mnohem více, být bedlivější a nesmí si dovolit sebemenší chybku. Nechci, aby to znělo trochu zavádivě, protože na každý zápas se musíme soustředit, ale tím, že kvalita týmů, které jste řekl, není tak velká jako Prostějova, tak pozornost během utkání trochu upadá. To u těch v uvozovkách těžších zápasů musíte jednoznačně makat celou dobu.

VK Agel Prostějov je poslední sezóny vaším největším soupeřem. Berete jeho devět titulů v řadě jako něco neuvěřitelného?
Jsou na tom finančně jinde. Hráčky, které za něj hrají, jsou mnohonásobně dražší než my. Pro ně by asi bylo špatné, kdyby titul nezískaly, když tam do toho vedení dává takové peníze.

Takže mají titul zkrátka nastavený jako takovou povinnost, přes kterou nejede vlak?
Myslím si, že ano. Pro ně je zkrátka ten cíl jasně daný.

A nemůže jim už trochu chybět motivace?
Zase tolik hráček, které by tam byly delší dobu, v Prostějově nepůsobí, takže si myslím, že to u nich nehrozí.

Především v poslední sezóně jste – na poměry české extraligy – velkou finanční mašinerii z Prostějova pořádně potrápily. Agelky jste porazily ve finále Českého poháru, ale i dvakrát ve finále extraligy. Cítíte samy, že jim výrazně přišlapáváte paty?
Pociťujeme šanci. Minulý rok pro nás byl jednoduše velmi úspěšný už jen proto, že jsme jim dokázaly vzít Český pohár (po devítileté nadvládě Prostějova, pozn.red.). Letos ho budou určitě chtít zpět, ale my se o to porveme. A ve finále extraligy už to s Prostějovem bylo o štěstí. Tím myslím především ten poslední - pátý zápas. Ve čtvrtém setu toho rozhodujícího utkání jsme prohrávaly o deset bodů, nicméně jsme se dokázaly vzchopit, a ještě dostat zápas do rozhodujícího tiebreaku. V něm už jsme na ně především silami nestačily. A tady se asi ukázalo, proč jsou dlouhodobě nejlepší.

Bylo pohárové vítězství největším zážitkem ve vaší kariéře?
To bylo něco neskutečného! Hlavně to, co předvedli diváci, bylo pomalu nezapomenutelné. Zároveň tu byla televize, takže náš výkon tehdy mohli vidět také lidé mimo Olomouc a Prostějov.

Nicméně extraligový titul poslední roky stále uniká. Je to jeden z důvodů, proč tady zůstáváte tak dlouho?
V hloubi duše si to samozřejmě přeji, protože Olomouc patří mezi jeden z mála týmů, které mohou Prostějov skolit. Snažíme se tu tak budovat co nejsilnější tým, který je – dá se říct – domácí. Jsou tu sice dvě Chorvatky (Bernarda Ćutuk a René Sain, pozn. red.), ale jinak náš kádr tvoří hráčky z České republiky. Hlavně ale, jak už jsem řekla, jsem tu doma. A to je důvod, proč tu zůstávám.

Mluvili jsme o relativní předvídatelnosti extraligy, tak jak pak v porovnání s tím vnímáte evropské soutěže MEVZA Cup a CEV Cup, ve kterých si vyzkoušíte úplně jiné – povětšinou těžké – zápasy?
Určitě. Potřebujeme hrát právě hlavně ty náročnější zápasy, ve kterých si můžeme vyzkoušet to, co u nás v extralize ne. Celky v tuzemské soutěži nás totiž logicky velmi dobře znají. Hlavně ale vůbec CEV Cup hrát je, aspoň podle mě, výborný úspěch.

Je to asi také vytažení ze stereotypu, ne?
Ano. V extralize je teď asi pět týmů, které se bijí v popředí, protože Brno je na tom teď dobře, stejně tak Liberec nebo Ostrava. A takovéto turnaje, kromě toho, že jsou takovým rozptýlením, vám dají hodně. Především pro holky, které by někdy chtěly jít do zahraničí, je to skvělá možnost, jak se ukázat. Jsou zkrátka více na očích, a když zahrají dobrý zápas, tak z toho pak mohou těžit.

A užíváte si také samotné cestování a poznávání nových míst?
Vždycky jsme všechny natěšené a do autobusu si napečeme všelijaké dobroty. Samozřejmě jsme rádi, že vypadneme někam ven a poznáme nová města. Není to pak jen a jen o volejbalu.

Chtěla byste po takové době v Olomouci vůbec jinam, nebo už je tu tak usazená, že to nehrozí?
Teď po sezóně mi končí smlouva, takže se teprve uvidí, co bude následovat.

A co se týká dlouhodobějšího plánu a volejbalu obecně – máte dané nějaké představy, jak dlouho u tohoto sportu zůstanete?
Nemám stanovenou žádnou pevnou hranici, po které bych plánovala skončit. Myslím si, že ještě volejbalově stará nejsem (úsměv). Vím, že bych ale určitě ještě tři roky hrát chtěla.

Bude vás u volejbalu držet také touha zahrát si za seniorskou reprezentaci?
To se mi už málem splnilo, protože jsem měl pozvánku do širšího výběru, ovšem měla jsem dlouhodobější problémy s kolenem, takže už se to pak nějak neřešilo. Ale třeba to ještě jednou přijde.

Je to tedy váš cíl?
Určitě by si to každý chtěl zkusit, takže můžu si přát, ať se to stane (úsměv).






Autor: TOMÁŠ MACÁK



Zdroj: https://olomoucky.denik.cz
F
oto: VK UP Olomouc