Trenér Nezhoda: Vítězství beru s pokorou, Rusky nejsou zvyklé prohrávat

ROZHOVOR – Velké vítězství českých reprezentantek na mezinárodním Turnaji olympijských nadějí ukázalo, že se v českém volejbale blýská na lepší časy.

Volejbalový trenér Erik Nezhoda, který je zároveň i trenérem na brněnském Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka, přivedl národní tým kadetek (ročník 2000 a mladší) k výhře nad favorizovaným Ruskem a v turnaji nechal za zády i velmi kvalitní Polky. Vrcholem přípravy tohoto reprezentačního výběru bude lednová kvalifikace na mistrovství Evropy, kde se Češky utkají s Polskem, Litvou a Estonskem.  

Základní část turnaje jste zakončili na 2. místě za Ruskem, ale ve finále jste Rusko porazili 3:1. Jaký to byl zápas?
Vítězství nad Ruskem je nutné bráti s pokorou. Rusky nejsou zvyklé prohrávat. Na turnaji jim to však hrozilo v podstatě v každém utkání. V těch předchozích ale jejich soupeři nedokázali reagovat na totální zjednodušení ruské  hry a prosazení se výškou úderu a razancí. Díky přípravě z datavolley jsme zaútočili na jejich slabé stránky a v podstatě je naváděli proti naší obraně. Rusky udělaly v utkání dvojnásobek chyb než my, proto utkání prohrály. Všechny ostatní statistiky jsou v podstatě totožné. Rusky nebyly na turnaji určitě kompletní. A tak více než samotný výsledek musím ocenit hru, kterou jsme předváděli. Utkání bylo bojovné, plné emocí. Rodiče vytvářeli skvělou atmosféru, stejně jako kluci z repre, kteří nám fandili.

Čím především náš tým předčil Rusky, kde byla naše síla?
Určitě jsme byli lépe takticky připraveni a využili až nepochopitelných možností, které nám dával jejich obranný systém. Na něm vydělaly zejména smečařky Fomenková s Pavlíkovou. V průběhu utkání jsme také přenášeli váhu na jednotlivé útočnice. Nebyli jsme tak čitelní. Soupeř měl výborné blokařky, tak jsme opustili od hry smečařek z doskoku. Téměř dvacetkrát, ale útočily naše blokařky, a to není málo. Zásadně jsme soupeře převýšili na podání. Byť ve statistice přihrávky jsme byli o trochu horší, dali jsme ze servisu 12 přímých bodů – dvakrát tolik co soupeř.

Věřil jste, že český tým může tak kvalitně obsazený turnaj vyhrát? Silné Rusko a Polsko obsadili druhé a třetí místo…
Vyhrát jsme chtěli, chceme vyhrát každé utkání. Přesně před rokem jsme prohráli s Polkami 0:3 a 1:3 a na jejich výkony koukali s otevřenou pusou. Rok jsme přepracovávali celé smýšlení hráček o tom, co je to volejbal a jak se má hrát. Po roce a na stejném turnaji jsme si dokázali, že můžeme být konkurence schopní. To samé ale dokázaly i Slovenky a Maďarky. Všechny týmy se za rok výrazně posunuly. Polky jsme během roku dohnali, zúročili každý den přípravy hráček na soustředěních i v klubech a nastavili nový standard. Polky nám to budou chtít v lednu oplatit.

Na která týmová pozitiva a negativa tento mezinárodní turnaj poukázal?
Tým má velice dobrou chemii. Podporoval se a v těžkých momentech byl silnější než jeho soupeři. Pozitivem je fakt, že máme silně obsazené jednotlivé posty, které dirigovala odvážná nahrávačka. Hráli jsme na turnaji byť s chybami nejrychleji a organizovaně. Velice dobře nám zahrála obě libera, která se navzájem respektují a učí se od sebe jak odvaze, tak taktice. Poměrně dobře vyvíjíme tlak blokem, zejména proti zóně čtyři soupeře. Nahrávačka Vondráková skáče 295cm, univerzálka Orvošová okolo 315cm. Negativem je slabá přihrávka veskrze všech útočnic. Zde musíme být trpěliví, zároveň i důslední, jak v technice, tak v systému jednotlivých formací. To klade za nárok ve zbývajících měsících stabilizovat jednotlivé posty smečařek. To nám třeba ulehčovalo Rusko, kde jsme proti výbornému podání po lajně nahrávačky Nikashové úspěšně stavěli smečařku Pavlíkovou.

Jak jste se k trénování volejbalu vlastně dostal?
Zatímco mí kolegové Lenka Fabikovičová a Jindřich Pavlík jsou bývalí vrcholoví volejbalisté, já skončil v dorostu.  Trénování se věnuji od osmnácti let a díky tomu, že jsem Brňák, tak se od začátku pohybuji v nejlepších mládežnických klubech, ať už to v Králově Poli nebo ve Volejbalu Brno.

Čím vás trenérská práce nejvíce naplňuje?
Rodiče byli, maminka stále je, pedagogové. Vždy milovali práci s mladým lidmi. Jezdili s nimi na kurzy, na brigády. Největší štěstí je pracovat s lidmi, kteří něčeho chtějí dosáhnout a nebojí se kvůli tomu něco obětovat, zejména čas a pohodlí. Ty potkávám jak  v reprezentaci, tak v klubu.

Čeho byste chtěl ve své trenérské kariéře dosáhnout?
Možná je sen o mládežnické reprezentační medaili bláhový, je ale krásný. Co kdybychom ale Polky dokázali porazit i v kvalifikaci a pak honem na Evropu. V Holandsku se toho přeci může stát tolik…

Jaký je nyní program reprezentačního družstva kadetek?
Do prosince nás čeká dvanáct utkání v první lize žen, k tomu domluvených pár přátelských utkání. Na Vánoce se koná tradiční turnaj MEVZA a konečně v druhém lednovém víkendu kvalifikace na mistrovství Evropy, kde se setkáme s Polskem, Litvou a Estonskem. Tam také sklidíme ovoce své práce a každý z nás si nastaví nový směr své budoucnosti.

Reprezentační tým kadetek:
Hana Judlová, Sarah Jaňourová, Petra Vondráková MVP, Magdalena Jehlářová, Veronika Dudová, Gabriela Orvošová, Karin Žolnerčíková, Denisa Pavlíková, Klára Fomenková, Michaela Ambrožová, Daniela Digrinová, Lucie Kolářová.

Autor: Blanka Popelková