Vytvořit účet

*

*

*

*

*

*

Zapoměli jste heslo?

*

Sportovní nadšení zůstává v rodině, říká trenér Ostravy Pommer

pommer 2017
ROZHOVOR - Letos v listopadu je to 6 let od okamžiku, kdy se Zdeněk Pommer mladší stal trenérem volejbalistek TJ Ostrava. S týmem získal mj. extraligový bronz a pohárové stříbro, Ostrava pod jeho vedením patří k nejlepším domácím týmům.

Kromě toho od roku 2016 vede i českou ženskou volejbalovou reprezentaci. „Začínal jsem s tenisem a fotbalem, ale doma jsme se bavili jen o volejbale a tak jsem od čtrnácti let začal hrát volejbal. V té době jsem každé léto jezdil po osadních turnajích, různých soustředěních a hrával jsem i beachvolleybal.“ zavzpomínal na své začátky úspěšný trenér Pommer, kterému se i letos podařilo sestavit tým žen, na který může být právem pyšný.

Jaký vidíte rozdíl mezi reprezentací a klubem?
Práce v reprezentaci a v klubu je velmi rozdílná především z časového hlediska. Obecně je v národním týmu velmi málo času, proto je důležité vytvořit intenzivně herní systém i tréninkový rytmus co nejdříve, zároveň je důležité volno a regenerace po klubové sezoně. Většina českých hráček v národním týmu jsou zkušené profesionálky, které požadavky rychle pochopí a naplní. Letos byl v NT velmi dlouhý rok a hráčky obětovaly veškerý svůj volný čas, skvěle pracovaly a dobře se doplňovaly. Byl to zajímavý rok se spoustou zápasů a holky ukázaly sílu i herní inteligenci v zápasech. Díky těmto zkušenostem a přístupu se budou ještě více zlepšovat. Parádní práci také odvedl i realizační tým.
Práce v klubu je systematická, prakticky celoroční. Tréninkový koloběh má svůj dlouhodobý harmonogram, je více času pracovat na týmových i individuálních dovednostech a posouvat věci kupředu. V klubu i v reprezentaci se ale snažím o to, aby hráčky byly důsledné vůči sobě samým i vůči kolektivu.

Jaké máte osobní ambice?
Víc než osobní ambice je pro mě atmosféra v celém klubu i týmu, pro to udělám maximum. Nepočítám medaile, ani ocenění, hráčky musí sport bavit. Kladu důraz na to, aby se děvčata na sebe těšila, aby si pomáhala i mimo kurt. U těch, které ještě chodí do školy, se zajímám o to, jak jim to jde, protože, a na to nezapomínejme, vzdělání je důležitější, než sport. I když někdy neškodí jít „za školu“, třeba na trénink nebo do kina na datavideo. Jako trenér máte vždycky radost, když se mladým sportovkyním podaří posunout se z juniorských kategorií mezi ženy a hrát extraligu.

Určitě máte vytýčené cíle. Jak se vám daří je plnit?
Odehráli jsme již čtyři kola v extralize. Máme v týmu velezkušené hráčky i mladé dravce. Trénujeme 8x týdně a dva až tři dny je to dvoufázově, převážně v sobotu jsou zápasy. Myslím si, že do letošního ročníku extraligy jsme vstoupili dobře. Tréninky se snažím obměňovat, aby byly zajímavější, začleňuji i nové věci, aby to hráčky především bavilo, myslím, že pak odvedou maximum proto, aby herně rostly a hrály volejbal na vyšší úrovni. Snažím se jim dát individuální prostor, vlastní náhled na hru a baví mě důslednost na tréninku a dobrý kolektiv.

Co soudíte o rozložení sil v extralize? Jak se tým jeví po výkonnostní stránce?
Před sezónou jsme tým výrazně obměnili. Některá děvčata odešla hrát do zahraničí, přišly nadějné posily z domácích klubů i z ciziny. S výkonem jsem spokojený, dívky dávají volejbalu hodně času, jsou motivované a snad i spokojené. Extraliga se každým rokem vyrovnává a zkvalitňuje, což dává hráčkám možnost neustále se zlepšovat. Byl bych rád, kdybychom pro Ostravu získali nějakou volejbalovou trofej. Možná je to odvážné přání, ale určitě reálné. V každém případě to ale nebude jednoduché.

Čekají vás v letošní sezóně nějaké novinky?
Do extraligy letos přibyl desátý tým, Liberec. I když to znamená více cestování, jsem rád, protože se bude hrát více zápasů. Liberec a volejbal k sobě patří a tamní děvčata určitě nejsou v lize jen „do počtu“. Zdravá konkurence nás nutí zlepšovat vlastní výkony a bojovat o to, abychom i letos patřili do horní poloviny tabulky. Letos hraje v týmech extraligy více cizinek než v předešlé sezoně a pokud kluby umí zapracovat mladé, nadějné, české hráčky do svých týmů, kde budou dostávat dostatek herních příležitostí, tak se extraliga tím vylepší. I do volejbalu už dávno dorazila práce s čísly, s kolegou statistikem Marcelem proto pečlivě sledujeme nejen ostatní extraligové družstva, ale i hráčky, které by se třeba mohly stát někdy posilou TJ Ostrava. Naší nejnovější akvizicí je litevská volejbalistka Vilte Makauskaite, která je pracovitá a velmi dobrá hráčka. Navíc má skvělou povahu, je vnímavá, díky čemuž se rychle začlenila do týmu.

Jak se Vám daří skloubit trénování s rodinným životem?
Je pravda, že život trenéra je hodně kočovný. Zápasy jsou obvykle o víkendech, s reprezentací nezřídka v zahraničí. Třeba letos o prázdninách jsem sice s týmem během tří týdnů procestoval jižní Ameriku, Karibik i Kanadu, ale kromě letišť, hotelu a sportovních hal jsem toho moc neviděl. A tak jsem rád za každou chvilku, kterou můžu strávit s rodinou. Ať už hrajeme v Olomouci nebo třeba v Kanadě, vždycky se těším domů. Jsem nerad sám. Navíc děti jsou v parádním věku, je s nimi velká sranda. Teď momentálně se učím tajnou znakovou abecedu, kterou vykoumala má devítiletá dcera Emmča s kamarádkami. Nejvíc mě ale baví, když s Berďou a s ratolestmi vypadneme na pár dnů třeba k moři, kde sportujeme, blbneme, děti lítaj celej den jak neřízený střely na suchu, ve vodě, někdy i pod vodou, po krámech na pláži. Vlastně se ženou lítáme taky kolem nich. Letos o vánocích jedeme s partičkou kamarádů a jejich dětmi na hory do Rakouska, kdebudeme snouwborďákovat a blbnout na sněhu, což je pro mě obrovský relax,který mě nabíjí….





Autor: Lada Kutějová