Vytvořit účet

*

*

*

*

*

*

Zapoměli jste heslo?

*

Finy můžeme překvapit sebevědomým výkonem, říká prezident Jihostroje Jan Diviš

divis tisk
ROZHOVOR - Tým českobudějovických volejbalistů rozehrál sezonu na jedničku, protože lepší zápasovou bilanci už mít ani nemůže. Po šesti odehraných zápasech si drží šňůru vítězství 3:0 bez ztráty jediného setu. Foto: Radka Doležalová


První místo v extraligové tabulce tak náleží Jihostroji právem a není pochyb o tom, že tým opět usiluje o extraligový titul. Velkou radost z dosavadních výsledků má i prezident českobudějovického klubu Ing. Jan Diviš, který v sobotu oslaví své dvaašedesáté narozeniny.  

Očekával jste tak vynikající vstup Jihostroje do nové sezony?
Že budeme hrát bez ztráty setu, to jsem neočekával, protože začátek loňské sezony byl komplikovaný. Zatím jsme ale nenarazili na silného soupeře. Týmy ze silné čtyřky, kam patříme i my, jsme zatím nepotkali.

To by měla být pro tým výhoda, je to tak?

Určitě ano, protože kluci mají čas se sehrát a sebevědomí týmu stoupá nahoru. Ten čas nám pomáhá a nahrávači mají prostor se sehrát. Ale až ty těžší zápasy nám ukáží sílu našeho týmu.

Většina odborníků tipuje oddělení silné čtyřky od zbytku tabulky, myslíte si to také?

Samozřejmě, výsledky to prokazují. Ještě jsme na začátku sezony a týmy se sehrávají, chce to čas. Očekávám, že mezi největší favority bude patřit Liberec a my.  

Je někdo, koho byste rád pochválil hned v úvodu sezony?

Nemyslím si, že je v týmu někdo, kdo by převyšoval ty ostatní. Zatím se mi zdá, že se dobře projevuje blokař Valerij Todua. Jsem rád, že se zklidnil a vypadá to, že druhým rokem bude herně dozrávat. A také mám radost z nahrávače Filipa Kupilíka, který v posledních zápasech prokázal, že může naskočit do zápasu a že je přínosem pro družstvo, což mě příjemně překvapilo.

Ve středu vstoupí Jihostroj do předkola Ligy mistrů, kde se potká s finským mistrem, který hraje rychlý a dynamický volejbal. Čím může Jihostroj překvapit?

Ve Finsku to bude určitě těžké, ale máme tým, který chce něco dokázat. Bude to první zápas, kde se ukáže, jak je náš tým psychicky silný. Máme řadu mladých hráčů (Halaba, Šotola, Polák, Ondrovič), kteří s Ligou mistrů nemají zkušenosti. Nevím, jaké bude ve Finsku prostředí a mladí hráči mohou být nervozní, ale na druhou stranu - tým je dobře poskládaný. Máme zkušené hráče jako Kryštof, Michálek, Křesťan a kapitán Mach, kteří mají hodně zkušeností, takže bychom se neměli hroutit pod tlakem odpovědnosti, ale překvapit sebevědomým výkonem, protože kvalitu máme. Otázkou je, jak se tým aklimatizuje na halu. Výhodu máme, že hrajeme odvetu doma (12. listopadu). Ve Finsku můžeme hrát uvolněně, tam ještě nemáme co ztratit. A doma pak máme výhodu zlatého setu, kde věřím, že i divák - sedmý hráč na hřišti, může hrát velkou roli.

Mluví se o tom, že kvalita extraligy jde nahoru, ale co je potřeba udělat, aby šel nahoru volejbal jako sport celkově?
Je to marketingová práce a jsou zde produkty, na kterých se dá stavět. Do volejbalu přichází víc peněz a kvalita extraligy se zvyšuje. Jsou zde i náznaky lepších mezinárodních výsledků, jako bylo letošní mistrovství Evropy, kde jsme porazili Francii, o postup do semifinále jsme hráli vyrovnaný zápas s Německem. Kadeti vyhráli mistrovství Evropy. Podíl kvalitních hráčů roste a s tím by měl přijít i úspěch na mezinárodním poli. Tady mi ale chybí prostředí, ve kterém se hraje. V porovnání s ostatními státy jsme v plenkách, nemáme dobré haly, chybí nám lepší zázemí i marketingová viditelnost. Lepší se to, ale je potřeba udělat víc práce, aby se o volejbale psalo a byl víc vidět. Volejbal bude viditelnější, když budeme hrát v reprezentativních prostorách. Nemůžeme hrát ve starých tělocvičnách, kde položíme taraflex a myslet si, že se z toho svět zboří. Zatím chybí volejbalovému hnutí finanční podpora rozvoje prostředí. Myslím tím haly, kde se volejbal hraje. Od mládežnických soutěží až po ty profesionální. My v Českých Budějovicích bysme mohli být příkladem pro ty ostatní týmy v republice, hlavně ve spolupráci klubu se zastupeli města. Za pár dní se bude otevírat nová tělocvična na Základní škole Oskara Nedbala, kde jsou pro začínající žáky a kadety připraveny vynikající podmínky a nebude to boj, aby týmy trénovaly v šest ráno nebo pozdě večer. Vypadá to, že se nám podaří postavit novou multifunkční halu, která by se měla stát prvním volejbalovým stánkem pro Českou republiku.

Také jste novým členem Správní rady ČVS, s čím jste do této funkce vstupoval? Co chcete volejbalu přinést?

Vstupoval jsem tam proto, abych pdpořil jiný pohled volejbalového svazu obecně na družstva Avoku (AVOK asociace volejbalových klubů, žen i můžů). Chci podpořit pozice profesionálních klubů. Svaz začal přispívat i na pohárové soutěže. Pochopil a uznal, že i klubová reprezentace je reprezentace na mezinárodní úrovni a je potřeba ji podpořit. To dříve nebylo. Byl bych rád, aby se uznalo, že ten základní kámen  pro reprezentaci tvoří profesionální extraligové kluby, které potřebují podporu. Nenechat je plynout jen tak náhodě, ale je třeba je řídit a podpořit. 

Šéfujete nejúspěšnějšímu volejbalovému klubu více jak 10 let, co vás při této práci nejvíce naplňuje?

Já se od začátku k volejbalu vracím. Řekl jsem si, že je to moje povinnost to volejbalu vrátit. Když jsem začínal volejbal hrát, tak jsem díky němu  poznal spoustu lidí, dostal jsem se na školy a do prostředí, které mi nakonec pomohlo dostat se tam, kde dneska jsem. Mám tu možnost volejbalu pomoci společensky i finančně. Já volejbalu spíš sloužím, mě to moc nenaplňuje a pevně doufám, že dotáhneme do konce novou multifinkční halu. 

Co tedy chybí k tomu, aby se s novou multifunkční halou začalo?

Zatím to všechno postupuje podle připraveného harmonogramu, který byl zpracováván s projektovou kanceláří v souladu s veřejnou soutěží a doufám, že nechybí teď nic. Probíhá řízení o stavebním povolení. Ta první věc, která by to všechno měla potvrdit, je plán investic města na příští rok, který se bude schvalovat a tam se ukáže, jestli město  vyčlenilo investice na první etapu, která by měla přijít v příštím roce. Tam by měla být odpověď, jestli ano nebo ne.

A poslední otázka. Co byste chtěl s českobudějovickým klubem dokázat, jaký je Váš životní cíl?

Chtěl bych, abychom na mezinárodních soutěžích (Lize mistrů a v pohárech CEV) přestali hrát roli outsidera. Postupovat v Lize mistrů ze základní skupiny. Vytvořit nejen zázemí, ale i kvalitu týmu tak, abychom byli schopni v Lize mistrů ostatním týmům konkurovat.





Autor: Blanka Popelková