Vytvořit účet

*

*

*

*

*

*

Zapoměli jste heslo?

*

Zvedá se úroveň českého volejbalu? Extraliga očima odborníka

stokr dukla
Dostal jsem otázku. Situace pro mne zdaleka ne neznámá. Jako přednášející na FTVS, na českých i mezinárodních kurzech trenérů, na různých seminářích i vědeckých konferencích jsem dostal otázek nespočet. Někdy jsem je dokonce i sám provokoval. Ne vždy přece člověk vysvětlí své myšlenky zcela srozumitelně pro každého, ne vždy připadá tazateli moje předchozí vysvětlení úplné, mnohdy se snaží tazatel, ověřit si otázkou svůj názor na věc, ap.

Na všechny otázky se vždy snažím odpovědět podle svých nejlepších znalostí a informací. Nesnažím se, si vymýšlet, a proto mám v arzenálu i odpověď „nevím“. A tu často doplňuji, že někdo třeba ví, ale já – z jakéhokoliv důvodu – prostě nevím.
Otázky bývají různé: jednoduché - složité, příjemné - nepříjemné, k věci - nebo i od věci, a našlo by se i daleko více variant. Já připomenu ještě jednu: návodné a neutrální. Abych toto rozdělení vysvětlil, použiji zkratku jedné anglické poučky pro přednášení a vysvětlování. Ta zkratka je KISS a znamená „keep it simple and stupid“. Ještě názorněji, chce-li kantor při zkoušce pomoci studentovi, zeptá se např. „Je Sněžka nejvyšší horou Krkonoš?“ Naopak neutrálně znějící otázka bude „Která je nejvyšší hora Krkonoš?“

A teď se konečně dostávám k otázce, kterou jsem dostal. Zhruba zní takto: „Čím to je, že došlo ke zlepšení úrovně naší mužské extraligy?“
To je prvoplánově otázka, která mi napovídá, že ke zlepšení úrovně extraligy již došlo a prvních 5 kol to nějak dokázalo. Já se pak mám vyjádřit jenom k tomu, proč tomu tak je. Přistoupit tedy na názor tazatele, že extraliga má lepší úroveň než např. ta loňská. Ale já mohu s naprosto čistým svědomím říci, že to nevím, a navíc si myslím, že po pěti nebo šesti kolech to nemůže s čistým svědomím říci nikdo.

Tento názor vyplývá z předsezónních vyjádření řady trenérů, kteří se – ale jen ve svých předpovědích (nikoliv poznáním skutečnosti, ale hádáním „ze skleněné koule“) – vyjadřovali v zásadě ke dvěma možným faktorům zlepšení extraligové úrovně:
- návratu našich starších zkušených a v zahraničí úspěšných hráčů do extraligy a
- nákupu většího množství hráčů ze zahraničí do našich družstev.
Obě kategorie by měly znamenat lepší individuální (a následně i týmovou) výkonnost.

Předložená otázka a případná odpověď na ní má ještě minimálně dvě úskalí:

1. Co to je „úroveň extraligy“ nebo soutěže vůbec? A budeme zde mluvit jen o „herní“ úrovni, protože „úroveň soutěže“ má i svá organizační, propagační a podobná kritéria.
Znamená to větší vyrovnanost utkání (více setů, rozeher, jejich časová délka – a tedy větší počet přeletů míče přes síť v jedné rozehře. Nebo je naopak za vyšší úroveň počítáno to, že se oddělí skupina několika družstev, na kterou ostatní nemají? Hraje v úrovni extraligy vliv domácího prostředí na výsledky utkání a nebo ne? Myslím, že ano, ale jsou i další hlediska.

2. Projevuje se úroveň extraligy lepšími či horšími individuálními a týmovými výkony. Říkám ano. Ale co to vůbec je ten „herní výkon“. Zatím si většinou jen nasliníme prst, zvedneme ruku do výše a podle toho odkud fouká „subjektivně“ zhodnotíme, zda je výkon dobrý nebo špatný.

K předchozímu lze říci, že máme statistiky, kteří nám - tedy trenérům (a věřím, že v naprosté většině) – dodávají „objektivní“ data. Ale ta jen popisují průběh činnosti hráčů a družstev (někdy), což je důležité pro analýzu soupeře a přípravu na utkání, ale přinášejí jen minimální informace o míře nebo úrovni podaného výkonu. Abych to jednoduše vysvětlil. Útočník odsmečuje 10 úderů, 5 z nich položí k soupeři na zem a dva zkazí. Statistika mi vesměs řekne, že byl úspěšný z 50 %. Ale on k rozdílu skóre družstva přispěl jen třemi body, protože dva přidělil soupeři, A to nepočítáme údery hodnocené mezi těmito dvěma okrajovými hodnoceními. Nemluvme o tom dále. Tyto informace nejsou, máme jen nesmírně dílčí data, která ukazují zcela separátně jen na některé parametry možného výkonu hráčů a týmů. Proto nám zatím nezbývá nic jiného než ta subjektivní cesta.

Přes to, co jsem napsal výše, a pro někoho možná příliš široce, se pokusím podívat alespoň ve zkratce na některé faktory, které předsezónní predikce jmenovaly jako ty, jež zvýší úroveň a kvalitu mužské extraligy. K nim samozřejmě patří změny hráčských kádrů, ať již výměnou mezi našimi týmy nebo příchodem ze zahraničí.

Začněme s nahrávači.
Loňský vítěz, budějovický Jihostroj, vedl k vítězství (zvláště v poslední fázi sezóny) vynikající Filip Habr. Odehrál zde určitě daleko nejlepší partii ze svého dlouhého působení v naší nejvyšší soutěži. Aniž bych chtěl snižovat úroveň hry Palguta nebo příležitosti, které dostává mladý Kupilík, myslím, že ještě toto duo nedosáhlo Habrovy kvality, a to právě nejen z hlediska technicko-taktické kvality, ale celého projevu na hřišti a vlivu jeho osobnosti na tým. Zde myslím, a může se to v dalších částech extraligy změnit, ke zlepšení určitě nedošlo.

Liberecký nahrávač se nezměnil. Nahrávač se prosazuje hlavně prostřednictvím svých smečařů a Jakub Janouch, si myslím stále ještě musí se svými novými útočníky na plno „sednout“. Ale vezmeme-li to směrem k osobě, je to nahrávač, který tu byl již vloni, takže pro úroveň extraligy opět žádná výrazná změna k lepšímu.

Vloni třetímu Kladnu odešel vynikající nahrávač, van Haarlem, kterému se v loňském ligovém ročníku (zvláště z hlediska řešení útoku prvním sledem a tím i uvolňovaní svých krajních útočníků) v lize nikdo (dle mého názoru) nevyrovnal. Nově příchozí Matt West má jistě ambice, snahu a zřejmě i talent ho nahradit, ale zatím se tak určitě nestalo. Situace s přihrávkou „za 1“, s rychlým středem a střelbou do hlavního kůlu – ano. Ale řešení situací v průběhu rozehry i taktice rozdělování nahrávek – podle mého osobního názoru – bude ještě muset se spoluhráči dopracovat, aby se i v tomto ohledu svému předchůdci vyrovnal. Pro extraligu spíše tedy pokles.

Konečně vloni čtvrtému Karlovarsku odešel Končál a roli prvního nahrávače převzal vloni spíše střídající Jan Štefko. A asi ještě není důvod po prvních šesti zápasech tvrdit, proč by se měl projevovat výkonnostně lépe než vloni.

Za zmínku ještě určitě stojí angažmá dlouholetého reprezentanta, a zkušenostmi mezi extraligovými nahrávači jistě nejbohatšího, Ondřeje Bouly v Brně. Nahradil tam na nahrávačském postu Z. Haníka ml., který podával na svém místě výborné výkony a Brnu mnohokráte pomohl z ošemetných situací tak, jak nahrávač vždy má. Myslím, že Boula ještě neměl dost času, aby se do této role dopracoval a zcela se zautomatizovala jeho spolupráce s útočníky. Navíc mu k tomu, bohužel, moc nepomáhá výkonnost brněnského celku na přihrávce. V průběhu sezóny k tomu, podle mého názoru určitě dojde, ale dnes si ještě nejsem zcela jist, že už má Brno nahrávače lepšího než byl v loňské sezóně Z. Haník, ml. Na tomto postu si zřejmě pomohlo ČZU Praha M. Démarem, vyhraná utkání se Zlínem a Benátkami tomu zčásti nasvědčují, ale určitě ještě časem uvidíme více.

Takže, podíváme-li se touto zkratkou na působení nahrávačů v extralize, můžeme hovořit o nějakém zvláštním nárůstu jejich výkonnosti? Myslím, že dosud spíše ne.

Úvahy o ligové úrovni se před začátkem soutěže opíraly zvláště o budoucí obsazení postu diagonálních hráčů, které přes jejich zcela jednoznačně nejmenší herní všestrannost stále nazýváme „univerzály“. Nejvíce se hovořilo o návratu Honzy Štokra do liberecké Dukly a Filipa Rejlka do Karlových Varů. Oba velezkušení, působením v týmech z celého světa ozdobení a ostřílení hráči, v poslední sezóně úspěšně působící v italské lize, jsou jistě výraznými posilami loni druhého a čtvrtého týmu na tomto postu.

Loňská liberecká dvojice Patucha - Vencovský se tedy pozměnila na duo Štokr – Indra. Štokr se od samého začátku soutěže objevuje přirozeně ve špičkách pořadí několika statistických kritérií. V šesti odehraných utkáních a 21 setu získal pro své družstvo celkem 107 bodů, tj. cca 5,1 bodů na set a 51% účinnost na útoku. Při krátkém pohledu na jeho statistiku z loňského ročníku italské ligy, tam získával v průměru 3,26 bodů na set. Toto je ale ošidný ukazatel, často dost závisí na počtu příležitostí a Liberec se o použití „Drobka“ jistě opírá daleko více. Ne tak jednoduché mi ale připadá srovnání jeho útočné produktivity – v Itálii procento Exc 52,6 a u nás jen 51 %. Jistě si nebudeme nalhávat, kde se asi hraje lepší volejbal a kde by tedy toto procento mělo být vyšší. Nechci zbytečně spekulovat, ale asi ještě budou muset s Jakubem Janouchem domluvit a hlavně zautomatizovat i další detaily své každodenní spolupráce ve prospěch týmu i jich obou osobně. Přesto vše se u Dukly jistě jedná o posílení na tomto postu.

Karlovarsko přidalo do svého nejútočnějšího dua k Michalovi Kriškovi ještě Filipa Rejlka. V dosavadních utkáních dostává zřejmě více příležitostí Rejlek, i když počet setů, v nichž byli na hřišti, mají téměř stejný. Podíváme-li se na účinnost jejich činnosti je Michal Kriško o něco málo lepší než Filip Rejlek (49 proti 45 procentům): Proč dostává více příležitosti Rejlek ví jistě nejlépe Jiří Novák a nikomu dalšímu se to nehodí soudit. Avšak podobně Janu Štokrovi – v loňské italské lize zaznamenal v útoku u stoprocentního proměňování šancí o 5 % lepší výsledek než v prvních šesti kolech naší extraligy. Zřejmě i zde bude platit poznámka o zdokonalení a zautomatizování týmové spolupráce. Z hlediska poptávané úrovně a kvality extraligy se však na základě uvedeného nezdá, že by se tým Karlovarska na tomto postu nějak výrazněji zlepšil.

Loňský mistr měl v minulé sezóně řadu problémů a ty musel, zvláště na funkci diagonálního útočníka řešit řadou náhradních řešení. Nakonec uspěl. To jenom zvyšuje cenu konečného úspěchu. Angažování Filipa Křesťana do dvojice k Marku Šotolovi bylo určitě dobrým krokem. Křesťan předváděl v konci loňské sezóny v kladenském družstvu, které bylo také částečně limitováno zdravotními problémy, parádní výkonnost a na tu si jistě v budějovickém celku vzpomene v průběhu sezóny. V prvních kolech dostával dosti příležitostí i jeho mladší kolega. Zatím se mi ale nezdá, že by zde Budějovice potřebovaly nějaké mimořádné výkony. Takže i zde bych výkonnost zatím spíše postavil na loňskou úroveň.

Úplně novým, a nám dosud neznámým diagonálním hráčem, Polákem Gromadowskim z polské Bydgoszczi, se představuje Kladno. Jeho zatím padesáti tří procentní účinnost na útoku a celkových 106 bodů (4,6 na set) ho staví do úrovně Štokra a naznačuje, že bude jeden z těch, co se na vyšší úrovni ligy budou podílet.

Pokud bych snad jen krátce shrnul diagonální útočníky, tady bychom asi měli očekávat, později v průběhu ligy, proti loňsku zlepšení. Určitě se na tom nebudou podílet jen oni, ale i nahrávači a vlastně vždy celý tým. Tak se nechme příjemně překvapit.

Po tomto krátkém a neúplném exkurzu, něco málo závěrem. Liga má za sebou teprve první čtvrtinu základní části. Podle mého názoru je zatím příliš brzo zobecňovat i jen subjektivní názory na její úroveň a výkonnost jednotlivců i týmů. Na čele se oddělila neporažená dvojka. Přemýšlet i na papíru o tom, zda její bodový odskok je ovlivněn její vyšší výkonností či slabší výkonnosti ostatních by bylo dost čiré fantazírování, a tak si musíme počkat na další vývoj ligy. Třeba budeme mít i více relevantních statistických údajů pro toto poznání. Co ale lze tvrdit zcela určitě: liga je zajímavá, lépe řečeno zajímavější té loňské, díky návratu výborných českých hráčů, díky příchodu některých zahraničních hráčů i díky přesunu Čechů mezi různými extraligovými celky. A to je jistě dobrá motivace pro diváky na zaplnění domácích hal i pro televizi a její diváky po celé republice.

Autor: Míla Ejem