Výsledkem vztahů mezi trenérem a hráčem je specifická atmosféra, která doprovází všechny společné činnosti.
Skutečnost versus ideál
Chování trenéra dívčích mládežnických družstev - pokus o vytvoření profilu očekávání
Dobré mezilidské vztahy jsou podmínkou pro dosažení optimálních výsledků ve všech činnostech. Značný význam mají pochopitelně také v oblasti sportu. Výsledkem vztahů mezi trenérem a hráčem je specifická atmosféra, která doprovází všechny společné činnosti. Zjednodušuje a urychluje nebo naopak oddaluje dosažení stanoveného cíle. Žádoucí je taková atmosféra, která svěřence mobilizuje k práci, podněcuje jejich iniciativu a samostatnost (Sas-Nowosielski, 2006).
Dříve se obvykle trenérem stával bývalý vynikající hráč a nikoho to nepřekvapovalo. Dnes bývá kromě hráčské praxe vyžadována trenérská odbornost a specifické osobnostní rysy. Trenéra musí charakterizovat především spolehlivě zvládnuté rozsáhlé odborné znalosti, konzistentní a systematická práce, organizační dovednosti, dobré vztahy s hráči, funkcionáři a spolupracovníky a neustálé sebevzdělávání (Ulatowski, 1992).
Analýza chování trenéra dívčích družstev (852.1 kB)
Svá očekávání mají také hráčky. Od svého trenéra očekávají spravedlivý přístup, odbornost, odhodlanost, psychickou odolnost, dodržování pravidel, oddanost trenérské práci, podporu v průběhu zápasů, určování vhodných postupů, a také upřímnost, respekt a důvěru (Herzig, 2004).
Rutkowski (2003) uvádí, že trenér, který začíná svou profesní kariéru v ženském výkonnostním sportu, si musí být vědom toho, že se od něj očekává vytváření dobré atmosféry v týmu, schopnost vedení tréninku a schopnost uvedení hráček do tajů dané sportovní disciplíny. Citlivější hráčky navíc budou od něj očekávat společné prožívání zážitků a vnímání specifických hodnot oblíbeného sportu.
Trenér, který chce být vzorem, hodným následování, který chce u svých svěřenců vytvářet správné návyky, takový trenér musí výrazně ovlivňovat vlastním příkladem v duchu starořímské zásady „Verba docent, exempla trahunt", čili slova učí, příklady táhnou. Musí také pečovat o správný tělesný rozvoj a zdraví své i svých svěřenců a jeho výchovně-vzdělávací činnost musí být založena na hodnotách fair play (Izdebski, 2008).
V metodické literatuře, týkající se tohoto zkoumaného problému, je vidět zájem mnoha autorů o otázku očekávání sportovců (v různém věku, různých sportech, různého pohlaví) vůči trenérům, ale pouze zanedbatelné množství publikací se týká mladých hráček.
Výše zmíněné výroky naznačují, že tato otázka by měla zaujímat důležité místo v procesu řízení sportovního rozvoje mládeže. Staly se také základem pro formulaci cíle výzkumu, který se týkal pokusu, zjistit vlastnosti, které očekávají mladé hráčky u svých trenérů.
Metody výzkumu a respondenti
Při výzkumu byla použita metoda diagnostické sondy s využitím dotazníku „Vzor trenéra v hodnocení mladých hráčů”, který byl vytvořen pro potřeby výzkumu. Skládá se ze čtyř tematických celků:
1. Vzhledové vlastnosti
2. Vztahy trenér-hráč, trenér-družstvo
3. Trenérsko-organizační činnost
4. Chování mimo hřiště (trénink).
V každé části bylo 10 otázek, z nichž každá obsahovala 3 možnosti (Piotrowicz, 2008).
Při kvantitativním zpracování shromážděného materiálu byly použity základní statistické metody. Aby se zajistilo zjištění názoru respondentů na otázky charakterizující osobnost trenéra, byl použit cílený výběr respondentů. Do výzkumu byla zahrnuta volejbalová družstva děvčat ve věku 12-14 lat, hrající v Lubelskiej Wojewódzkiej Lidze Młodziczek (Lublinské krajské soutěži žaček) v sezóně 2008/2009 („Szóstka” Biała Podlaska, „Jagiellończyk” Biała Podlaska, TPS Lublin, „SALOS” Lublin, „Trójka” Międzyrzec Podlaski, „Szóstka” Biłgoraj, „Tomasovia” Tomaszów Lubelski, „Sobieski” Lublin, „Tempo” Świdnik). Výzkumu se zúčastnilo 119 volejbalistek, výzkum proběhl v roce 2008.
Výsledky výzkumu
Každodenně věnujeme pozornost vzhledu lidí v našem okolí. Přenáší se tato skutečnost i na hřiště, přesněji řečeno, věnují mladé volejbalistky zvláštní pozornost vzhledu svých trenérů? Mohli bychom očekávat, že ano, protože ženy jsou v tomto citlivější a připisují vzhledu, způsobům a oblékání větší význam než muži.
V jedné z otázek v rámci výzkumu byly respondentky dotazovány na vzrůst trenéra. Nepochybně jde o rys, charakterizující volejbalisty, ale má být také trenér vysoký? Podle 93,4% volejbalistek není výška trenéra důležitá, dokonce pouhé 2,2% děvčat bylo pro vysokého trenéra.
Zajímá-li nás otázka vzhledu trenéra, důležitou otázkou je oblečení trenéra při tréninkových jednotkách. Jestliže si trenér uvědomuje, že by měl „zapalovat“ svým příkladem, musí dbát na svůj elegantní a estetický vzhled a čistý sportovní oděv. Současně by totéž měl požadovat u svých svěřenců. Otázka na oblečení trenéra ukázala, že 77,2% hráček považuje sportovní oděv u trenéra za nutný, zatímco pouhých 5,8% se domnívá, že trenér nejenže nemusí vést trénink ve sportovním, naopak měl by mít oblečení civilní.
Zajímavé informace přinesly otázky, týkající se aktivního životního stylu trenéra, který do značné míry ovlivňuje jeho vzhled. Aktivní a zdatný trenér tímto způsobem získává svou prestiž a respekt okolí, díky čemuž je autoritou a vzorem pro své svěřenkyně. Vysoká úroveň fyzické zdatnosti mu umožňuje předvádět hráčkám cvičení a společně s nimi trénovat (Czajkowski, 1981).
Podle názoru 85,5% hráček by se trenér měl účastnit fyzických aktivit a měl by se věnovat dalším sportům (cyklistika, atletika a další pohybové aktivity). Pro 14,5% děvčat není fyzická aktivita trenéra důležitá. Dívky věnují pozornost trenérově postavě a jeho životnímu stylu, což je možná způsobeno tím, že pro ženy je důležitá péče o vzhled a estetiku.
V každodenních mezilidských vztazích je poměrně častým jevem hodnocení atraktivity ostatních lidí. Na otázku vzhledu (přitažlivosti) trenéra respondentky v 81,1% odpověděly, že pro ně není důležitý, zatímco pouze pro 13,3% je fyzická krása trenéra důležitá. To opět pravděpodobně dokazuje, že pro mladé hráčky není důležité, jak trenér vypadá, ale jaký je.
V současnosti je trenérská profese považována za profesi mužskou, a to bez ohledu na druh sportu.
Proto byla do dotazníku vložena otázka, která měla zjistit, zda si děvčata myslí, že muž je lepším trenérem než žena.
80,0% hráček tvrdí, že podle jejich názoru nemá pohlaví vliv na kvalitu trenérské práce, tedy jsou přesvědčeny, že ženy by se této profesi měly také věnovat a mohou být výbornými trenérkami. Velký vliv na takovouto odpověď mohl mít fakt, velká část dotazovaných hráček byla nebo v současnosti je vedena trenérkou – ženou. Pouhých 14,4% děvčat se přiklonilo k mužům, když tvrdí, že muž je podle jejich názoru lepším trenérem.
Při pokusu o zjištění, jaká mají mladé volejbalistky očekávání, byla položena také otázka na temperament trenéra. Ve skutečnosti jsou mezi trenéry s největšími úspěchy nejrůznější typy s různými osobnostními rysy a temperamenty. Vynikající pracovní výsledky docilují trenéři díky tomu, že významně rozvíjejí své určité vlastnosti a charakteristiky, kterými se mezi sebou navzájem liší (Czajkowski, 1981).
77,7% dívek by chtělo spolupracovat s trenérem, který disponuje smíšeným typem temperamentu - sangvinikem. Pokud by měla děvčata volit mezi cholerikem a flegmatikem, potom by se ve velké většině rozhodla pro klidného flegmatika (20,7%). Získané údaje ukazují, že děvčata potřebují k dosažení tréninkových cílů klidnější podněty.
Velký vliv na dosažení sportovních výsledků mají příznivé mezilidské vztahy v týmu. Avšak zkušenosti ukazují, že trenér, který je orientován na pozitivní mezilidské vztahy, má obvykle horší výsledky než trenér, který je zaměřen hlavně na plnění úkolů. Jestliže přeháníme péči o to, aby se všichni v družstvu měli rádi, zpravidla to vede ke stagnaci týmu (Ulatowski, 1986).
Mezi trenérem a jeho tréninkovou skupinou se vytváří specifické, unikátní pouto, vyvíjí se přátelství, vzniká vzájemná víra, úcta, často ochota k oběti, důvěra, kompromis. Také se vytváří specifický systém práce. Obě dvě strany rozhodují o tom, jak skupina funguje, jaká je její „tvář“. Je to komplikovaný proces, který by měl umožnit vznik specifických hodnot, díky nimž svěřenci chápou svého trenéra jako autoritu (Izdebski, 2008).
V dnešní době je kladen velký důraz také na to, aby byl trenér „kolegou a přítelem svých svěřenců“, aby dokázal v pozitivní atmosféře diskutovat o výchovných problémech, aby byl pln optimismu do budoucna, aby dokázal družstvo vést (Czajkowski, 1994).
V následující otázce šlo o přístup trenéra k hráčkám – emocionální vztah k týmu. Dá se usoudit, že pro děvčata je to důležitý bod, protože celých 79,6% hráček očekává u svého trenéra citovou vazbu k družstvu. Pouhých 11,1% děvčat zastává názor, že tato vazba není důležitá.
Všichni sportovci, bez ohledu na provozovanou disciplínu, jsou motivováni k co nejlepším výkonům – klubem, trenérem, rodiči, sponzory, fanoušky. Podle toho, jak dlouho se sportu věnují, pro některé je odměnou slovní pochvala, pro jiné vyšší plat nebo finanční prémie.
Při motivování dospívajících sportovců, především děvčat, je logické, že je nelze brát jako objekty či kusy - je jasné, že sport musí být pro ně a ne oni pro sport. Velmi důležitým úkolem trenéra je rozeznání a využití činitelů, které mají pozitivní vliv na motivaci sportovců a které jim způsobují radost z provozování dané sportovní disciplíny. Trenér musí šikovně využívat prostředky povzbuzení: pochvalu, ocenění, radost ze sportování, možnost uspokojování potřeb, zajímavé, poutavé a rozmanité vedení tréninku, týmový duch, využití těžkých situací k motivaci svěřenců a někdy také přísnost či zvýšený hlas (Czajkowski, 1994).
Výsledky výzkumu ukazují, že disciplína, přísnost a odměřený přístup na trénincích vyhovuje pouze 19,4% děvčat, přičemž znatelná většina (69,5%) takovouto atmosféru ne akceptuje. Výsledky ukazují, že děvčata nemají ráda „tvrdou ruku“, že křik spojený disciplínou a přísností je spíše deprimuje a demotivuje.
Dalším důležitým momentem je individuální přístup ke každému svěřenci. Jinak probíhají procesy učení a tréninku u introvertů, jinak u extravertů. Různé je to u sportovců s různými temperamenty: flegmatiků, sangviniků, choleriků (Czajkowski, 2004). Vzniká dilema, které je problémem spousty trenérů. Jestliže se zaměří na individuální přístup k jednotlivým hráčům, mohou být považováni za nespravedlivé. Naopak, budou-li brát všechny jako tým, může jim být vytýkána neschopnost vnímání individuálních vlastností jednotlivců a porozumění jejich projevům. Individualizace tréninkových cvičení, přizpůsobená aktuálním možnostem a schopnostem jednotlivých sportovců je úkolem, který by měl zvládnout každý dobrý trenér (Czajkowski, 1994).
Jaký postoj k výše zmíněnému zaujímají naše respondentky? Získané výsledky ukazují, že (přestože je volejbal týmová hra) zhruba 90% dotazovaných děvčat upřednostňuje individuální přístup a přeje si, aby trenér zohledňoval jejich přednosti, nedostatky a potřeby. Na druhé straně pouze 9,4% volejbalistek chce, aby trenér bral družstvo jako celek a nevěnoval zvláštní pozornost jednotlivcům.
Následoval dotaz na „hráčskou odbornost“, zkušenosti a herní minulost trenéra. A ukázalo se, že toto téma týkající se očekávaných kvalit trenéra je pro mladé volejbalistky velmi důležitou otázkou.
Celých 87,8% hráček odpovědělo, že je důležité, aby měl trenér bezprostřední kontakt s touto disciplínou v období před zahájením trenérské činnosti a aby měl osobní herní zkušenosti. Pouze 2,2% děvčat mělo opačný názor na toto téma.
Má podle názoru mladých hráček délka praxe a množství zkušeností vliv na vykonávání profese volejbalového trenéra?
Podíváme-li se tedy na otázku trenérova věku očima volejbalistek, můžeme říci: 73,3% respondentek si myslí, že trenér by měl mít zkušenosti a profesní praxi, naopak 25% si myslí, že by trenér měl být mladý, čerstvě po studiích.
Trenér je duší týmu, ale také jeho manažerem a pedagogem. Aby byl ve své trenérské práci úspěšný, musí mít nejen odborné volejbalové znalosti a schopnost realizovat je v praxi, musí také spolupracovat s psychologem, s lékařem a jinými trenéry. Musí také sám být dobrým psychologem a přítelem svých svěřenců (Czajkowski, 1981). Kromě profesních zkušeností musí mít také bohatý zásobník cvičení. A nejen to, musí je umět předvést a vysvětlit jejich správné provedení, díky čemuž se stává v očích svých svěřenců důvěryhodnějším. 71,7% dotazovaných hráček očekává od trenéra bohatou nabídku různých cvičení. Naopak 17,8% děvčat se domnívá, že trenér může (či dokonce měl by) využívat několik základních cvičení, důležité je pouze, aby přinášely výsledky. Pro zbytek dotazovaných (10,5%) není množství a pestrost využívaných cvičení důležité.
Verbální komunikace při tréninku. Správná terminologie, použití odborného názvosloví (přizpůsobeného věku) je nesmírně důležité, protože doopravdy chápeme pouze to, co známe, čemu rozumíme, co umíme pojmenovat a popsat.
Na dotaz: „Jaký způsob komunikace musí trenér na trénincích používat” odpovídá 61,1% děvčat tak, že by chtělo spolupracovat s trenérem, který mluví klidně a srozumitelně, spisovně, příjemným tónem a používá patřičné názvosloví. Hovorový jazyk, zvýšený tón, vyjadřování „bez obalu“ preferuje 27,8% volejbalistek.
Další důležitou otázkou týkající se tréninkového procesu, zejména u dívčích a ženských týmů, je morální profil trenéra. Problematikou se do značné míry zabýval S. Wołoszyn (1996), který vytvořil Morální kodex trenéra. Tento kodex ukazuje, kolik úkolů a povinností má trenér (též volejbalový), který chce být úspěšný. Kromě samotného trénování musí dodržovat etické zásady tak, aby nevystavil sebe, hráče, klub a jeho činovníky zbytečné kritice a negativní proslulosti.
Při sledování sportovních utkání můžeme někdy ve vypjatých momentech sledovat etické a férové reakce hráčů. Ale jsou to i trenéři, pro které je dodržování zásad fair play nade vše? Někdy se stává, že své svěřence nabádají k neférovému jednání, což vykládají jako taktiku, stává se také, že někteří trenéři chtějí vyhrát za každou cenu. Je toto chování správné?
Názor 86,0% volejbalistek ukazuje, že by chtěly spolupracovat s trenérem, pro něhož je nejdůležitější hodnotou fair play a vítězství čestným způsobem. Naopak poměrně malý zlomek hráček podporuje své trenéry v jejich destruktivních postojích.
Velká skupina trenérů hodnotí sebe sama jako osoby, kterým nečiní problém přizpůsobit se podmínkám a prostředí. Mezi své největší přednosti řadí vytrvalost, zdravé sebevědomí a smysl pro spravedlnost. Za své největší nedostatky považují nesmělost, netrpělivost a prchlivost. Mezi zvlášť nežádoucí vlastnosti trenéra patří příliš vulgární vyjadřování a nadměrné kouření a pití (Kłodecka, 1978) (za: Dobosz, 2003).
Zmíněné vlastnosti, které se neslučují s požadavky na trenéra a obecně „vychovatele“, většina respondentek u svých trenérů odmítá - 45,9%. Poměrně velká je však skupina, která proti těmto nevhodným vlastnostem nic nemá (25,6%) a skupina, která tento problém neřeší (28,5%). Jestliže poslední dvě skupiny respondentů mají dohromady více než 50%, je to poměrně překvapivé a dá se říci, že i znepokojivé.
Každá hráčka by si chtěla zachovat jisté soukromí v záležitostech, které se netýkají volejbalu. Proč by to nemělo platit i pro trenéra? Trenérská profese je náročná. Jestliže trenérovi jde o výsledky jeho snažení a dosažení vytýčených cílů, musí pracovat s maximálním zaujetím. Na trénincích je hráčkami často považován za autoritu a vzor. Ale jak je tomu mimo halu, tréninky, zápasy?
Celých 67,0% hráček vyžaduje po trenérovi, aby byl svým chováním příkladem i mimo hřiště (trénink). Opačný názor má 25,0% dotazovaných.
Z polského originálu přeložil Tomáš Novotný.
