Jasně, sportování je pro děti důležité. Rozvíjí pohybové dovednosti a celkově prospívá jejich zdravému vývoji. Jenže to není všechno. Foto: Radka Doležalová
Učí je také disciplíně a pomáhá budovat sociální vazby. Vyrábí v nich náboj týmového hráče, schopného vzájemně, efektivně a hlavně rychle spolupracovat v zájmu celku, a také dokázat se motivovat. Všechno, co poté může dítě využít v životě, respektive v byznysu.
1. Parta
PETR SALOMON, specialista na sportovní marketing a spoluzakladatel platformy Týmuj.cz, partu označuje za první z důvodů, proč – pokud u dítěte váháte mezi individuálním a kolektivním sportem – raději zařadit do dětského rozvrhu kolektivní sport.
„Když děti hrají fotbal nebo volejbal, musí spolu komunikovat, mluvit. Nenásilnou formou tak navazují sociální kontakt se stejně starými dětmi, mezi kterými si snadno mohou najít kamarády.“ Jinými slovy: Hledají společnou, rychlou a efektivní řeč. A to nejen za pomoci slov. Mají okamžitý cíl, který musejí formulovat. A také společně dosahovat.
„Učí se přijímat vítězství a vyrovnávat se s porážkami, což se jim bude hodit i mimo hřiště a tělocvičny. A hlavně pěstují dovednost sdílení – společného vyrovnávání se s euforickými i nepříjemnými pocity. A to všechno dělají pro jednu čirou radost v momentě, kdy veškerá dřina najednou dostane odměnu – dítě dá rozhodující branku, koš nebo bod a bude mezi parťáky za hrdinu. Nebo jiného hrdinu dokáže ocenit.“
2. Spolupráce
Když se podíváte na titulní strany některých byznysových titulů, jsou tam jedinci. Já je nejčastější slovo v odpovědích miliardářů. A hluboce mylné.
V životě, tak jako v kolektivních sportech, se vždy vyhrává i prohrává společně, celý tým jde za stejným cílem. A každý v něm má jinou úlohu.
Je nepodstatné, že jeden je majitel a druhý řadový zaměstnanec, ve sportovním žargonu trenér versus nosič vody nebo odváděč černé práce na hřišti. Někdo střílí góly, jiný zase brání ve skórování soupeři.
„Vyrovnat se se svou rolí v kolektivu, nežárlit na ostatní, kteří jsou lepší nebo plní takzvaně vděčnější úkoly (třeba právě dávat góly) a naopak je podporovat, to je jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou se děti učí prostřednictvím kolektivních sportů,“ říká Petr Salomon.
A dělá důležitou poznámku k trenérům. „Oni je vedou. Jsou často přirozenými vzory, díky kterým pak děti lépe přijímají a respektují autority i v životě. A to hlavně proto, že jim ty autority jsou zjevně užitečné.“
3. Motivace bez námahy
Úspěch není zadarmo, přesto by každý úspěšným chtěl být. Sport je krásným příkladem. Nevýhodou individuálních sportů je, že k jejich provozování může občas chybět vůle. Přemluvit dítě, aby se zvedlo od počítače, když právě vyšla nová hra, nebo tabletu, když právě YouTuber vypustil nové video, se může zdát jako nadlidský úkol.
„Pokud na něj ovšem čeká dalších deset spoluhráčů a on ví, že když nepůjde, budou hrát v oslabení, to už je pořádná motivace navíc. Tak jako když dítě nejde a poté si uvědomění, že přišlo o důležité společné momenty a tak trochu se vydělilo z kolektivu. U dětí se tím přirozeně posiluje smysl pro zodpovědnost.“
Zdroj: Business Leaders
Autor: Petr Casanova
