 Lubomír Staněk je momentálně na prvním místě ve statistikách blokařů francouzské volejbalové PRO A. Dvaatřicetiletý rodák z Chotěboře působí ve Francii již šestým rokem.
Kde jsi začal s volejbalem a kdy to bylo?
O můj začátek volejbalu se zasloužila moje sestra. Na gymnáziu se zmínila svému profesorovi tělocviku, který trénoval chotěbořské družstvo krajský přebor, že má bráchu s 2 metry a chce zkusit trénovat. Začalo mě to bavit. Po necelém měsíci přišel povolávací rozkaz na vojnu. Říkal jsem si: „a je konec s volejbalem“, ale byl to začátek. Narukoval jsem do Pardubic, tamní Racek Pardubice hrál stejnou soutěž co Chotěboř. V Racku jsem se zdržel jen 14 dní a byli to moje nejtěžší dny v životě. Takovou makačku jsem už nezažil, vojenský přijímač a mazáci, to s volejbalem nešlo skloubit. Po 14 dnech můj volejbalový trenér zavolal na Duklu Liberec, jestli by si mě tam nevzali na zkoušku. To bylo moje vysvobození a vojna podle mého gusta. Volejbalové tréninky 3x denně, žádná buzerace, sem tam nějaká služba na bráně. Na Dukle to byl volejbalový ráj, většina nejlepších volejbalistů prošla Duklou. Bylo se od koho učit. Moje smůla byla, že jsem byl ročník, který končil v dorostu. Nemohl jsem hrát za dorost, dost lidí mě odepisovalo. Štěstí bylo, že nedaleko Liberce je Jablonec a Starý Harcov. Tam jsem pomalu začal hrát a nechali mě trénovat s libereckým dorostem. Půl roku po vojně jsem poprvé podepisoval profesionální smlouvu s Duklou. Tvůj syn (Lubomír-junior) hraje volejbal v Toulouse. Bude po tátovi volejbalista?
Mému prvnímu synovi je 6 let. Letos začal trénovat v Toulouse. Říkal jsem si, jestli to není brzo, ale viděl jsem na něm nadšení a mě to potěšilo. Trenér je s ním spokojený, tak uvidíme. Kdyby chtěl v budoucnosti dělat něco jiného, nebránil bych mu. Kde se chceš usadit, v Tvé rodné Chotěboři nebo volejbalovém Liberci?
Usadit se chceme v Liberci, hlavně kvůli dětem. Je tam větší vyžití a hlavně tam můžou pokračovat v tom, co začínají dělat v Toulouse. Nebude to pro ně takový šok po našem návratu do Čech. Ještě tam mám hodně kamarádů a bývalých spoluhráčů. Jak trávíš svůj čas v létě?
Máme menší statek, tak tam v létě trochu pomáhám. Je to pro mě takové odreagování bez balonu a taky pěkná fyzička. Ale dělat to celý rok to je pěkná dřina. Co Ti nejvíc chutná ve Francii a v Čechách?
Ve Francii mají nejlepší vína, saláty a steaky. V Čechách zase pivo. Tradiční česká kuchyně, kterou vaří moje manželka Hana je stejně nejlepší :) Toulouse hrálo 1/4 finále CEV poháru proti Římu. Jak se Ti hrálo?
Ano, hráli jsme proti Italům. Ještě nás čeká jeden zápas u nich doma. Hrálo se mi dobře, byla to velká motivace hrát proti Římu, kde hrají nejlepší hráči Evropy a světa. Po dvou setech jsem zjistil, že je to jako nedobytná pevnost, podařilo se nám odblokovat dva hráče základní sestavy. Což jsem si řekl, že je úspěch donutit italského trenéra ke střídání. Ale byl to omyl, ti dva hráči ze střídačky to dohráli úplně s přehledem jako by se vůbec nic nestalo. Jaký vidíš rozdíl mezi italským a francouzským volejbalem?
Nevím, můžu posuzovat jenom z jednoho zápasu. Když se podívám na rozpočet italského klubu a francouzského, tak to je ještě veliký rozdíl. Musím dát za pravdu trenérovi Haníkovi, který básní o hráčích hrající italskou „Serie A1“. Ano, je to liga pro vyvolené a ty nejlepší hráče :) 
|
Hráči v zahraničí 
