 Třicetiletý reprezentační smečař Jiří Popelka opět mění působiště. Bývalá opora českobudějovického Jihostroje již okusila angažmá v Belgii, Francii, Polsku, Rusku, loni hrála v Turecku.
Nyní míří jeho kroky po pěti letech zpět do země galského kohouta. „Ještě si nějaká slovíčka pamatuju, ale spíš rozumím, než mluvím,“ tvrdí. O nabídky sice neměl nouzi, ale Tolouse, které loni skončilo čtvrté v nejvyšší soutěži mužů, bylo jasnou volbou. „Po volejbalové stránce to byla nejlepší možnost, chtěl jsem si zase dobře zahrát,“ naznačuje Popelka, že v turecké Ankaře nebyla kvalita hry až tak vysoká.
Proč jste si ze všech nabídek vybral zrovna tu z Tolouse?
Tenhle rok jsem nechtěl do žádného exotického státu, tak jsem zvolil tuto variantu. Navíc jsou tam čtyři Češi. Hraje tam nahrávač Boula, blokař Staněk, univerzál Rejlek a trenér Smolka.
Exliberecký Rejlek měl dlouhodobější zdravotní problémy, jak to s ním vypadá nyní?
Na konci února si přetrhal vazy, vypadal, že nebude už vůbec hrát. Ale čeká ho teď nějaké léčení, vypadá to, že by se mohl zase zapojit.
Také při rozhodování o novém působišti hráli velkou roli roční syn Jasmin s manželkou?
Samozřejmě. Kvůli tomu jsme si vybrali Francii, pro život je to lepší, nemusíme se tu tak podvědomě obávat. V Turecku se mohlo stát cokoliv, tady je to civilizovanější. Manželka bude chodit každý den na univerzitu na francouzštinu.
Jaké zajímavé nabídky vám ještě ležely na stole?
Bylo jich více. Mohl jsem zůstat v Turecku, ale i jít do jiných zemí. Také mě kontaktovaly Budějovice nebo Ostrava.
V českobudějovickém Jihostroji jste strávil poměrně dlouhou dobu, volejbaloví příznivci na jihu Čech by vás tu zase rádi viděli...
Bavíme se s Budějovicemi každý rok, vždy se mě ptají, jestli se už nechci vrátit. Vím, že později už třeba nemusejí mít zájem, letos jsem ale ještě v Čechách hrát nechtěl.
Na konci sezony jste prohlásil, že zde chcete trávit dny volna, přesto jste pod Černou věží moc času netrávil…
Tenhle rok to nevyšlo. Celý květen a červen jsem byl v reprezentaci, v červenci pak byla taková vedra, že jsme byli raději na Moravě. Nyní jsem již měsíc ve Francii. Jsme jen sto padesát kilometrů od moře, kam nyní jezdíme.
Jaké jsou cíle klubu, jehož barvy budete letos hájit?
Ještě jsme nebyli seznámeni, ale zřejmě budou stejné jako loni. Určitě zopakovat stejné umístění.
Stále figurujete v reprezentačním výběru trenéra Zdeňka Haníka, počítá s vámi i na listopadové kvalifikační boje?
Říkal, že mě chce na předkvalifikaci pozvat, snad bych se tam tedy měl objevit. Když budu hrát dobře, neměl bych snad chybět.
Již delší dobu provozujete internetové stránky www.volleycountry.com/cz, kde volejbalovým fandům přinášíte informace nejen o českých hráčích v zahraničí. Jak jste se k tomu vůbec dostal?
Vždycky mě zajímal volejbal, a baví mě práce s počítačem, tak jsem si řekl, proč neudělat takové stránky. A že když to zajímá mě, tak to bude zajímat i ostatní. Mám už díky tomu, že se ve vrcholovém volejbalu pár let pohybuji a prošel jsem několika zeměmi, spoustu kontaktů, takže mohu nabídnout dost informací.
Převzato z Českobudějovického deníku
|
Hráči v zahraničí 
Chtěli bychom se s vámi setkat ke krátkému rozhovoru, bylo by to prosím ...
jsem rád, že i beachaři si tu něco přečtou. budu rád, za jakékoliv novin...
Ahoj,začínám patřit k pravidelným čtenářům i když jsem jen beachař,takže...