 Belgická nejvyšší volejbalová soutěž má za sebou vzhledem k reprezentačním akcím pouhých 6 kol. O rozhovor jsme tentokrát požádali hráče Nolika Maaseik Aleše Holubce.
Aleši jak hodnotíš dosavadní průběh ligy a jak se daří tobě osobně v druhé sezóně v dresu Nolika?
Soutěž se s příchodem dalších cizinců opět více vyrovnala. Na špici jsou dle předpokladů týmy Leniku, Roeselare a náš Maaseik. Narozdíl od loňska jsou pro nás každá utkání, především na cizích palubovkách nesmírně náročná a soupeři jsou dost nepříjemní. Soutěž je vyrovnanější. Tým ze spodku může občas porazit prvního. To nebývalo zvykem. Já osobně jsem maximálně spokojenej. V první sezoně jsme byli 3 vyrovnaní blokaři, neodehrál jsem všechny utkání v Lize Mistrů. Letos nastupuju jak v této elitní soutěži, tak v lize i domácím poháru pravidelně v základní šestce, takže na nevytíženost si opravdu stěžovat nemůžu.
Jak vidíš úroveň belgické ligy v porovnání s naší českou extraligou?
Loni po mém příchodu z Čech jsem měl několik rozporů s belgičany, kdy jsem naši soutěž protěžoval. Teď bych to hodnotil opačně. Přesto není česká liga určitě špatná. Tady je dán rozdíl velkým počtem cizinců. V čem já, ale vidím největší rozdíl je otázka taktické připravy a více profesionalismu. Češi jsou šikovnější, ale co se týče taktické přípravy na zápas a vlastním provedení v tomto směru jsou belgičani o velký kus napřed. V dnešním volejbale to je podstatná část úspěchu.
Jak se Ti v této zemi líbí obecně, jak se Ti tam žije?
Vrátím se k profesionalismu. Maaseik co se týká užívání života je špatnej tým. Na Kladně, kde jsem hrál jsem měl více času na vedlejší aktivity. Tady jsem navíc bez své přítelkyně Míši a tak žiju snad jako správný profesionál. Trenér Vital Heynen je navíc totální volejbalovej blázen. Takže na nic jiného v sezóně prostě čas není. Jinak Belgie je velice podobná země té naší a nebránil bych se tady zůstat delší dobu. Jsem tady spokojenej. 
V lońské sezóně jsi byl vyhlášen nejlepším útočníkem celé ligy v procentuálním hodnocení, nemrzí Tě že na tebe trenér národního týmu pozapoměl?
Poslední sezóna v Čechách nebyla z těch vydařených. O to víc jsem se tady snažil prosadit a to se mě podařilo. Samozřejmě, že asi jako každého mě to trochu mrzí, navíc když mám v nároďáku kupu kamarádů. Na druhou stranu se nikam nehrnu a je to pro mě dobrá motivace do budoucna.
Jak hodnotíš vystoupení naší reprezentace v nedávné kvalifikaci na olympiádu?
Bohužel jsme pořád trénovali a tak jsem toho moc neviděl. Viděl jsem finále, tam chybělo trošku štěstí. Kluci se předvedli ve skvělém světle. I tady měl jejich výkon pozitivní ohlasy. Rozhodně máme družstvo, které je konkurence schopné.
Jak vidíš Váš letošní boj o titul?
Loni bylo finálové složení téměř jasné od začátku sezóny. Play-off to letos může být otevřenější. Přesto si myslím, že vyhraje někdo mezi naším týmem a Ogurčákovým Roeselare. Strašně rád bych jim oplatil loňskou finálovou porážku v rozhodujícím 5. setu v 5.utkání. Takové prohry zůstavájí v paměti dlouho a vymazat je může jen úspěšná odveta.
A šance v Lize Mistrů?
Teď po dvou prohrách s Dynamem Moskva to bude těžké. Ale šance je pořád. Bude záležet asi na tom, jak se ke zbývajícím zápasům Rusové postaví. Mají jistý postup a jestli nějaký zápas vypustí tak šance bude malá. Musíme dvě poslední utkání vyhrát. V Paříži se moc nevyhrává, ale doma ACH Volley BLED určitě porazíme, je to otevřené. Naším cílem je postup ze základní skupiny a bojovat o něj budeme až do konce.
Co trenéři? Po vyhlášeném tvrďákovi Andersu Kristianssonovi přišel bývalý skvělý hráč Vital Heynen.
Je to 100% profík a pod jeho vedením jsem nezažil doposud žádný stereotyp. Na druhou stranu je v pohodě jako kamarád. Na pivo bych s ním ale asi nešel. Udržuje si odstup. Nedávno mi říkal, že pořád ještě čeká na to, až něco provedu. Hrál v minulosti ve své kariéře s českými spoluhráči a prý to bývalo často hodně divoký. Takže si na mne dává pořád velkej pozor.
Závěrečná otázka. Jak si žije česko-slovenská legie? Letos Vás tam je pět hráčů.
Máme super partu. Společná utkání mají náboj, jsou hodně nahecovaná. Snažíme se vídat co nejvíce, ale času je málo. Když už k setkání dojde tak to stojí za to. Letos to bylo jen 2x a jsou to dny, kdy se na životosprávu moc nekouká. Po takovém dýchánku je trénink opravdová dřina. Naštěstí to mám ke klukům z Maaseiku nejdál a tak 4 dny za sezónu, proč ne? To se dá kousnout.
|
Hráči v zahraničí 
