Ruský volejbal je o razanci podání, útoku a neprostupném bloku. Jak jsem na vlastní kůži poznal ruský volejbal je především postavený na fyzičce a opakování. Můj ruský trenér měl 3 zásadní pravidla, která jsme museli během zápasu splnit.

V Rusku jsem potkal dva trenéry. Jeden vcelku pohodář, to byl ten na Sibiři, ale druhý těžko říct. O něm se dnes rozepíšu. Jeho jméno je Sergey K. Shlyapnikov. Říkejme mu "můj trenér". Nebyl to pouhý trenér, ale také prezident klubu, manažer, trenér... stručně řečeno vládce volejbalové Jaroslavle.

Za svou volejbalovou kariéru jsem zažil dost volejbalových škol a metod. Nejzajímavější byly bezesporu moje dva roky strávené v Rusku. Poctivou ruskou volejbalovou školu jsem si vyzkoušel doslova na vlastní kůži. Postupně budu poodhalovat drsné metody jak se trénuje u "pravých" ruských trenérů.

Jak jsem slíbíl v druhé části srovnání Sisley Trevisa a Olympiakosu se podíváme na sportovní i nesportovní zázemí. Zde bych neviděl větší rozdíly. Oba kluby mají velkou halu a dá se říct, že jsou pány tréninkových časů. Olympiakos absolutně, protože se dělí pouze s týmem žen a v odpoledních hodinách s mládeží. Volejbalové Treviso je až druhé za basketem, ale nikdy jsem v tom neviděl problém. Juniorské oddíly trénují v menší hale, takže s časem tréninků to bylo vždy ideální.

Byl jsem požádán webmasterem nejlepšího českého serveru o volejbalu, abych provedl srovnání dvou zahraničních klubů, které jsou ve svých zemích považovány za špičku. Díky shodě všelijakých náhod a nehod jsem měl možnost strávit tři roky v klubu Sisley Treviso ( 2005 až 2008 ) a nyní už dva měsíce pobývám v Olympiakos Pireus ( 2010 až 2011 ... doufám!! ).

Jiří Král v týmu Trevisa při zisku Italského poháru