Transfery jsou pro každého hráče odcházejícího do zahraničí nepříjemností, se kterou se musí smířit. Jestliže, se díváme na transfery, jako na finanční prostředky na mládež pak je z tohoto pohledu třeba se dívat na transfery jako na investici do rozvoje volejbalu v České republice. Na druhou stranu se každý odcházející musí ptát, co se stane s penězi, které odvede svazu, když nejsou účelově vázány na mládež ani na jinou konkrétní složku volejbalu. Znamená to, že peníze z transferů je možno použít podle libovůle předsedy nebo výboru? Znamená to, že tyto peníze mohou také jít na financování čehokoliv, různých představitelných i nepředstavitelných projektů?

Další otázkou je nastavení transferů. Dnes platí, podle dříve zveřejněné struktury transferů, (odkaz na soubor), že každý hráč, který je organizován ČVS, musí zaplatit tabulkovou hodnotu transferu, bez ohledu na soutěž z které přestupuje nebo do které přestupuje. V praxi to znamená, že hráč krajského přeboru, který si chce zahrát ekvivalent krajského přeboru v zahraničí musí zaplatit transfer v uvedené výši. Vyvstává otázka, jestli tyto transfery (ne)odrazují od zahraniční zkušenosti.

Česká republika je schopna nabídnout profesionální výkonnostní volejbal přibližně 150 hráčům. Ovšem plná profesionalita (profesionalitou rozumíme hraní za finanční odměnu) je zřejmá přibližně u 8 klubů z dnešních 12. Česká republika jako tradiční volejbalová země s výtečnou volejbalovou tradicí produkuje evidentně více hráčů, než jsou potřeby českých volejbalových klubů a to je také jeden z důvodů relativně vysokého počtu hráčů hrajících v zahraničí. Samozřejmě vždy je nutné mít na zřeteli ty nejlepší z České republiky, kteří odcházejí do nejlepších lig světa za penězi, zkušeností a nesmrtelností a ne z důvodů nemožnosti nastupovat v České republice. V momentě kdy Česká republika a její ekonomika není schopná nabídnout podmínky pro profesionální volejbal více než „150 hráčům“ a český volejbal vyprodukuje více hráčů takových kvalit, kteří mohou nastupovat v zahraničí za odměnu, nebylo by vhodné zpřístupnit zahraniční angažmá těmto hráčům, uvolněním, nebo změnou transferové politiky?

V kontextu s Evropskou Unií vyvstává také otázka, jestli nejsou transferové poplatky v rozporu s volným pohybem pracovní síly v Evropské Unii. Hráč odvádí jistou částku, která není účelově vázána a ani zdůvodněna ve stanovách ČVS a tato částka není jednotná v celé Evropské Unii. Což znamená, že hráči z některých zemí Evropské Unie jsou znevýhodněni na volejbalovém trhu práce a to právě diskutovanými transfery. Evropské stanovy zaručují volný pohyb pracovní síly, což znamená, že každý občan Evropské Unie by měl mít v kterékoliv evropské zemi stejnou šanci na získání zaměstnání. A otázka zní: je tomu tak? Když transfer ve Finské volejbalové federace je o 50 % nižší než transfer ČVS (příklad). Má hráč za těchto podmínek stejnou šanci na získání angažmá jako kterýkoliv občan Evropské Unie? (těžko se bude Unijní administrativa zabývat tímto problémem, na to je volejbal malý sport a neovlivňuje Unii v takovém měřítku, aby se problém mohl přednést k diskuzi na půdě Evropské Unie)


K celkovému pohledu je třeba upozornit také na to, že svaz investuje do mládeže a reprezentace nemalé prostředky, které umožňují hráčům vyrůst v profesionály a tak, z tohoto úhlu pohledu, má svaz právo, když má možnost, na návrat části prostředků vynaložených na výchovu a výcvik hráčů, kteří jsou tak dobří, že o jejich služby je zájem v zahraničních ligách. A to proto, že i díky této svazové podpoře bylo vytvořeno prostředí, které umožnilo hráčům vyrůst v profesionály.  


Shrnutí:
Celá otázka transferů je velice horké téma, (přece jde jen o peníze:-)) na které se můžeme dívat z mnoha úhlů pohledu, ale myslím,  že je třeba závěrem říci, že transferová politika je především netransparentní a dalo by se říci nesystémová a to jak z pohledu svazu tak z pohledu celé Evropy, potažmo evropské unie, která zaručuje volný pracovní trh a jak jinak brát volejbalový profesionální trh než jako pracovní trh?

Můžeme doufat ve vyjasnění zde nastřených nejasností, můžeme doufat v nápravu nejasné legislativy, můžeme doufat v rozumný přístup činovníků svazu, ale nesmíme zůstat nezůčastněni!