Letní radovánky skončily a 1. 8. nás čekal nástup na 14-ti denní soustředění ve Vysokých Tatrách. Toto datum nás velmi zarmoutilo, protože jsme se nemohly naplno zúčastnit vyhlášeného turnaje v Dřevěnicích.

Balit se na tak dlouhou dobu do hor, kdy nevíte, co vás vlastně čeká, nebylo úplně jednoduché. Ještě k tomu mě spoluhráčky, které už jedno takové soustředění v Tatrách prožily, vystrašily, že nás čeká bydlení na ubytovně, kde je jen jedna postel, skříň, žádná televize ani internet. Poprvé jsem zařadila mezi svou výbavu krabici s nápisem 200 Spiele (200 her společenských), podle kterých jsem později zjistila, že mám asi spíše štěstí v lásce. Jaká byla úleva, když jsme po osmi hodinách cesty autem, dojeli na místo konání a čekal nás vcelku normální hotel se vším všudy.
Na televizi si sice musíte vzít dalekohled. Hráčky měřící více jak 187cm jsou nuceny spát na posteli pouze v poloze na zádech s chodidly do pravého úhlu nebo na boku v poloze embrya. Internet funguje silou vůle a při načítání domovské stránky (www.seznam.cz) si můžeme v klidu dopřát romantickou procházku kolem Štrbského plesa. Co se stravy týká, nabýváme dojmů, že se účastníme ozdravného pobytu pro osoby s poruchou příjmu potravy. Výsledek se brzy dostavil.  Trenéři zařadili do programu třetí tréninkovou fázi, aby tím vyrovnali příjem a výdej kalorií.

První den nás čekalo seznámení s halou, kterou díky svým rozměrům a vlastnostem nemůžeme nazvat volejbalovou. Vysloužila si pracovní název „Kůlna“. Při první příležitosti se naší nově příchozí  fyzioterapeutce (Elišce Šmídové) opět podařilo intimně sblížit s jednou ze členek reprezentačního týmu. Při pokusu o poskytnutí místa pro Jelení zadnici (Míša Jelínková) se nepatrně posunula a zarazila do levé poloviny své hýždě cosi, co se ani při troše fantazie nedá nazvat třískou. O pomoc s vytažením tohoto kusu dřeva požádala mě. Chopila jsme se této úlohy statečně, nicméně po vyjmutí se mi udělalo nevolno.

U vlastností naší haly se ještě chvíli zdržíme, je to snad poprvé, co si žádná z hráček nemůže stěžovat na špatné odpružení palubovky. Při výskoku a následném dopadu jedné z hráček, se do vzduchu vymrští ostatních dvanáct včetně členů realizačního týmu. Rozměry haly nás donutily tak trochu pozměnit pravidla volejbalu. Za aut se považuje pouze dopad míče na zem mimo hřiště. Při dotyku míče o: stěny, strop, basketbalové koše, schody, láhve, a členů realizačního týmu se ničeho nedbá a hra pokračuje.
Nyní k náplni soustředění: tím je všemi nepříliš oblíbené nabírání fyzické kondice. S tím nám letos pomáhá Dr. Vavák. Při své první návštěvě detailně otestoval, jak na tom momentálně jsme. Výsledky vám neprozradíme, pouze vás můžeme uklidnit, že všechny hráčky mají genetické i fyzické předpoklady k vrcholovému volejbalu. Každá z nás se dozvěděla o svých nedostatcích, na kterých bude v následujících 5-ti týdnech pracovat. Po této době budeme znovu vystaveny testování, které, jak doufáme, ukáže výrazné zlepšení. Bude to však dřina, držte nám palce.

Z nevyzpytatelných Tater zdraví Kika a Jelen
Štrbské Pleso, 8. 8. 2010