Zajímavé :-) Po náročné sezóně TJ Lokomotivy Břeclav v druhé lize, kterou neustále doprovázely zdravotní potíže, dostal tento ambiciózní tým možnost hrát soutěž, o které se nikomu z účastněných snad ani nesnilo. Lokača se z kraje dvojky pod vedením trenéra Rudolfa Baránka a jeho pravé ruky Ivana Rylicha dostala během několika let až k nedohlednému cíli a to do první ligy. Od loňského roku došlo však ke změně trenéra – místo Rudy převzal ze zdravotních důvodů štafetu a jestřábí dohled nad družstvem jeho syn Petr Baránek. (můžete ho znát z Vranova, kde mnohá léta působí v týmu Mrzáků)

Situace v loňském roce byla taková, že nejlepší smečařka odešla hrát slovenskou extraligu. Druhá smečařka se zranila, a aby toho nebylo málo, vazy v kotníku si potrhala i jediná nahrávačka. Této důležité pozice se zhostilo účko, do kůlu to nějak dokopla a občas se sešla i se středovkami. Kůlových útočnic ještě pár zbylo tak si rozebraly poslední volná místa na hřišti :-) Druhou polovinu sezony jsme tedy objely v 8 lidech, s tím že na lavičce byla pouze jedna blokařka. Zkušenost to byla dosti komická, ale i v této sestavě jsme obhájily pěkné a myslím, že zasloužené 5. místo. Avšak mělo to i své výhody – zahrály jsme si opravdu všechny. A někdy jsme té kulaté věci měly doslova plné kecky. (jak nečekané)

Slovo dalo slovo a v pátek 1. října jsme odehrály první utkání v Uherském Hradišti, tím započal dlouho očekávaný start v druhé nejvyšší soutěži u nás. Zkušenější protihráčky, které tráví v létě spoustu času na písku, nás v prvním setu porazily. Sice jsme v dalších dvou setech již kladly odpor a dostaly jsme se také do vedení, neudržely jsme koncentraci natolik, abychom byly schopny vyhrát.

Následujícího dne ve večerních hodinách jsme si s Hradištěm daly odvetu. Utkání se od prvního setu vyvíjelo zcela v jiném duchu oproti pátku. Náš team byl bojovnější a jistější ve všech činnostech, přesto jsme v pátém setu, při vedení 8:2 soupeři podlehly. Ptáte-li se: „Jak je to možné?“ Naprosto jednoduše, jedna zkazí jeden míč, druhá další a tak se to s přestávkami opakuje a body se na kontě protihráčů s radostí kupí. Tak jsme tedy opustily Uherák se svěšenou hlavou a staženým ocasem.

Dalšího utkání, tentokrát s extraligovými juniorkami SG LD Brno pod vedením Aleše Nováka, jsme se dočkaly na domácí palubovce za hojné účasti fanoušků. První set jsme zvládly nad naše očekávání a Brňandy jsme porazily, bohužel následující set nám štěstí už tolik nepřálo. Brněnský tank se rozjel a už nás nepustil do hry.

Druhého dne ráno jsme chtěly navázat na výkon z prvního setu, ale asi jsme ještě nebyly natolik probrané a podlehly jsme velmi rychle ve třech setech. „Volejbal to nebyl vůbec špatný…“ jak rádi říkají diváci. A tak jsme zvedly sklopenou hlavu směrem k lepším zítřkům.

Dne 15. října se nováček tabulky rozjel na palubovku brněnské Moravské Slávie, která je tvořena několika zkušenějšími volejbalistkami. Do Brna se neodjelo v plném počtu, jak by se očekávalo, ale někdy se to jinak nedá. Pořád ještě není možné být na dvou místech zároveň. Těmto faktům podlehl také výkon družstva, který byl velmi nestabilní a troufám si říct, že v některých momentech i dosti nepůvabný pro zkušené oko diváka.

V sobotu 16. října jsme se na Morendě objevily v plném počtu a tomu svědčí fakt, že po třech setech jsme se ocitly ve vedení 2:1 na sety. Tým hrál kvalitní volejbal s minimem chyb což, ale nemění nic na výsledku utkání. Zase jsme prohrály v tie-breaku!! Mohlo nebo spíš mělo se to vyhrát, ale tento zápas byl dalším pomyslným hřebíčkem do naší týmové rakve. Že bychom tímto způsobem platily takzvanou nováčkovskou daň, se kterou to všichni funkcionáři tak rádi spojují… (nechce se mi věřit)

Následoval volný víkend – dost času se vzpamatovat a vyhrabat tu naši rakev zpátky na zemský povrch. Díky hráčské poradě se nám to podařilo, vzduch se pročistil a našly jsme nový společný cíl – vítězství. (když ne herní tak aspoň morální)

Tento cíl se nám podařilo 29. října uskutečnit při domácím zápase s Opavou, která přijela přibližně ve stejném počtu, v jakém se nacházíme my. (bídný počet 8-9 kusů) Nebránily jsme se překvapení, že máme značnou výškovou převahu nad tímto čtvrtým družstvem z tabulky. Hned v prvním setu se potvrdilo, že máme navrch i v herních dovednostech. Velmi přátelskou Opavu jsme porazili 3:0 za hlasitého ohlasu domácích fanoušků i samotných hráček.

Páteční výhra nám dodala potřebné sebevědomí i do odvetného utkání, které jsme odehrály na obdobné vlně se ztrátou jednoho setu. Z důvodů jak klasických pro ženský volejbal – sebeuspokojení a nesoustředěnost. Nebo to také mohla být potřeba udělat utkání zajímavější pro domácí publikum, ale všichni víme, že tomu tak ve skutečnosti nikdy není.

V den státního svátku 17. listopadu jsme si udělaly výlet do Brandýsa nad Labem za kadetskou reprezentací, kterou jsme s chutí porazily 3:1. Utkání však nebylo tak jednoznačné, každou vteřinu, minutu jsem v koutku duše schovávala obavy, že zase prohrajeme.(a nebyla jsem sama) Naše pouť hopsa hejsa do Brandejsa byla úspěšná, tak snad se z ní poučíme do budoucna.

Doufám, že nováčkovskou daň jsme si již vybraly a že nás budou čekat jen samé pěkné volejbalové chvíle. Cílem není vždy vítězství, ale aspoň dobrý pocit ze hry a fakt, že jsme na hřišti nechaly svou volejbalovou duši a že se nemáme za co stydět.