Zápas od zápasu se celkem zlepšujeme, což je super. Ještě, abychom nedělaly tolik nevynucených chyb, a pak můžeme konkurovat i družstvům vrchních příček tabulky. Sice na to máme už jen pár víkendů po Vánocích a Novém roce, ale pokusíme se o to! (že ano?)

Minulý týden bych u nás v Břeclavi nazvala týdnem seznamovacím a sdružovacím. Nejprve se v úterý konal Mikulášský turnaj v minivolejbale v kategoriích žlutého, červeného a modrého minivolejbalu. Na šesti minivolejbalových hřištích se této akce zúčastnilo přibližně 50 dětí. (což je na Břeclav pěkné číslo)

Pár minut po vyhlášení vítězů se odehrál předvánoční oddílový turnaj, kde bylo družstvo žen doplněno kadetkami, juniorkami ba dokonce i trenéry a zahrály jsme takový pěkný miš maš volejbal. Atmosféra byla jako vždy příjemná, škoda jen, že chybělo následné posezení. Ale vzhledem ke dni konání, to jaksi už nebylo možné. (úterní odpoledne)

Díky tomu, že na ženy vyšel volný víkend, byl čtvrteční trénink zaměřený na fyzickou kondici. (trochu jsme si mákly). A v pátek jsme mohly zaslouženě volejbalově odpočívat, jelikož dalšího večera náš čekal Vánoční večírek neboli tzv. ukončená první půlky sezony.

Od jisté doby (nevím kdy přesně) je skoro tradicí, že na této akci se stmeluje kolektiv břeclavské Lokači a poštorenského Tatranu (ano, Poštorná je část Břeclavi - pro ty kteří neví). Toto družstvo je známo svými úspěchy v 1. lize a spoustou šikovných volejbalistů. My se však ujistily, že nejen volejbal je jejich silnou stránkou. Do vínku jim totiž bylo dáno i talentu tanečního. Což milé dámy, potěší ne jednu z nás a páni musí mlčky souhlasit.

I když se můžeme shodnout, že letos postavení v tabulce obou týmů není přesně podle očekávání, ale naše společné akce jsou k nezaplacení. Dne 11. prosince v líbezném prostředí vinného sklepa kempu Appollo se odehrála bezvadná párty, jako vždy se jedlo, pilo, tančilo, mluvilo a taky fotilo. (neodpustím si hromadné foto v úvodu)

Obdobného rázu jako večer a noc bývá také následné ráno nebo spíš odpoledne. Je nás více, kteří nebydlíme přímo v Břeclavi a tak využíváme alternativ a přespáváme u svých spoluhráček potažmo spoluhráčů (máme totiž mezi Tatranem a Lokačou nějaký ten volejbalový pár či manželský svazek). Většinou se nás sejde aspoň pět, šest v jednom domě a náramně se bavíme. Jak sami nad sebou, nad tím kdo s kým tančil, netančil, pil nebo v mém případě, kdo se jak vůbec jmenuje (neříkejte, že to neznáte?)

Do Tatranu totiž přibyla nějaká ta brněnská omladina a těžko se v těch klucích orientuje, co si budeme povídat, oni v nás mají taky pěkný guláš. Tímto bych chtěla všem poděkovat za nádherný zážitek a už se těším na další obdobnou akci.