Po úspěšném udržení první ligy, kterého jsme dosáhly po různých útrapách a s pomocí extraligového týmu VK KP Brno, nastává nastolení nového trenéra a s ním i režimu družstva TJ Lokomotiva Břeclav.

Co je to přezdívka? Přezdívka je slovo (pojmenování), které označuje a částečně někdy definuje přezdívanou osobu. Přezdívka také slouží k pohotovějšímu, snadnějšímu kontaktování se spoluhráčem. Často je přezdívka zdrobnělina příjmení nebo jména. Jestliže vznikne přezdívka ze jména nebo příjmení, dá se označit jako falešná přezdívka.

Ruský volejbal je o razanci podání, útoku a neprostupném bloku. Jak jsem na vlastní kůži poznal ruský volejbal je především postavený na fyzičce a opakování. Můj ruský trenér měl 3 zásadní pravidla, která jsme museli během zápasu splnit.

Proč tolik miluji volejbal? Je to sport a sportovat je správné a důležité. Volejbal je opravdový týmový sport... ve fotbale, hokeji, házené, basketu můžete vzít míč a skórovat sám. Není to lehké, ale možné. U volejbalu potřebujete podporu svých spoluhráčů vždy. Kolikrát můžete slavit bod u jiných sportů? Třeba v hokeji 5-10 krát? U volejbalu můžete slavit každý bod... 60 až 120 krát!

FIVB kalendář na sezonu 2011 je nějaký ten pátek na světě. Začíná se v Brazílii a následuje Čína, pak Čína, zpátky do Evropy a zase do Číny. No a aby té Číny nebylo málo, koná se tam i Univerziáda. Není se až  tak čemu divit, protože Čína patří k beachvolejbalové velmoci.

Když se mi podařilo odejít z české extraligy, říkala jsem si, tak a teď mě tady pár let neuvidí. Sem se vrátím nejdřív na konci své volejbalové kariéry. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy!!! Po třech letech strávených v krásném hlavním městě Rakouska Vídni jsem se vrátila zpět do Čech. Hlavním důvodem bylo, že jsem se chtěla zúčastnit mistrovství světa v Japonsku a Přerov mi jako jediný klub toto umožnil a vytvořil mi dobré zázemí po dobu šampionátu. Vždycky jsem si myslela, že být členkou národního týmu pomůže při hledání nového angažmá, ale kvůli nešťastné době konání šampionátu tomu letos tak nebylo.

Webmaster Petr Křiváček, který spravuje web Jihostroje, kritickým okem porovnává volejbalové stránky mužských extraligových tymů. Zadržte dech (hlavně ve Zlíně) a jdeme na to... Jedním z nejúčelnějších prostředků, jak může sportovní klub komunikovat s veřejností, jsou jeho webové stránky. Jak silnou roli ale mohou hrát, to ovlivňuje popularita sportovního odvětví a klubu samotného. Podíváme-li se na věc objektivně, těžko si budeme nalhávat, že v extraligových volejbalových kruzích mohou internetové stránky přitáhnout na tribuny stovky nových fandů.

V Rusku jsem potkal dva trenéry. Jeden vcelku pohodář, to byl ten na Sibiři, ale druhý těžko říct. O něm se dnes rozepíšu. Jeho jméno je Sergey K. Shlyapnikov. Říkejme mu "můj trenér". Nebyl to pouhý trenér, ale také prezident klubu, manažer, trenér... stručně řečeno vládce volejbalové Jaroslavle.

K poslednímu předvánočnímu utkání se, po večírku nabuzená Lokomotiva, v pátek rozjela proti Opavské gardě. Utkání samotné bylo dosti zajímavé a náročné pro obě strany, k nevíře a vyrážející dech byly i naše cestovatelské patálie, kterých tentokrát opravdu nebylo málo.

Rozpočty volejbalových klubů v České republice svou strukturou nejsou nijak vyjímečné oproti celé Evropě, ale je tím myšlena hlavně struktura rozpočtů, ne výše, která se liší v každé zemi. Předem je nutné upozornit na fakt, že nic z toho, co bude v tomto článku vyřčeno, není potvrzeným faktem. Kkluby nemají povinnost zveřejňovat své rozpočty a také to nedělají, z toho důvodu nemám v ruce solventní informace. Nicméně jako člověk, který se pohybuje v České extralize již 10 let, si troufnu o odhad finanční situace extraligových klubů v České republice.

Zápas od zápasu se celkem zlepšujeme, což je super. Ještě, abychom nedělaly tolik nevynucených chyb, a pak můžeme konkurovat i družstvům vrchních příček tabulky. Sice na to máme už jen pár víkendů po Vánocích a Novém roce, ale pokusíme se o to! (že ano?)

Za svou volejbalovou kariéru jsem zažil dost volejbalových škol a metod. Nejzajímavější byly bezesporu moje dva roky strávené v Rusku. Poctivou ruskou volejbalovou školu jsem si vyzkoušel doslova na vlastní kůži. Postupně budu poodhalovat drsné metody jak se trénuje u "pravých" ruských trenérů.

Uběhlo několik víkendů a pozice Břeclavi v tabulce první ligy se nezměnila. Již jsme si zvykly na předposlední místo, ale tentokrát se o počet čtyřiadvaceti bodů dělíme ještě spolu s Uherským Hradištěm a Opavou. (což je fakt v pohodě)

Zajímavé :-) Po náročné sezóně TJ Lokomotivy Břeclav v druhé lize, kterou neustále doprovázely zdravotní potíže, dostal tento ambiciózní tým možnost hrát soutěž, o které se nikomu z účastněných snad ani nesnilo. Lokača se z kraje dvojky pod vedením trenéra Rudolfa Baránka a jeho pravé ruky Ivana Rylicha dostala během několika let až k nedohlednému cíli a to do první ligy. Od loňského roku došlo však ke změně trenéra – místo Rudy převzal ze zdravotních důvodů štafetu a jestřábí dohled nad družstvem jeho syn Petr Baránek. (můžete ho znát z Vranova, kde mnohá léta působí v týmu Mrzáků)